První den zbytku tvýho života

Krásné, uhlazené, dojemné a hlavně pravdivé! Francouzi jsou opravdu okouzlující a umí dobře hrát. Myslím, že unikátní snímek o pravém životě. Po zhlédnutí jsem v sobě měla takový příjemný pocit, i ten závěr je takový rozporuplný, ale přitom skvělý. Vynikající doprovodná hudba a atmosféra, která mě vtáhla přímo do děje. Tento snímek má opravdu všeho dostatek. Jediné co mi tam chybělo bylo více podrobností a dotahování. (29.07.2012)

Vychytaný název zlomového okamžiku v životě jednoho každého z obyčejné pětičlenné rodiny, jehož důležitost je uchopena jako subjektivní vjem jednotlivých členů. Žádná velká morální dilemata ani extrémy, jen ubíhající čas, který nás učí přizpůsobovat postoje, prohazovat přední místa priorit a nacházet cesty zpět. Více, než čím jiným se snímek zabývá procesem odpouštění - co všechno musí rodiče prominout svým dětem a samozřejmě naopak, aby byli schopni nadále se navzájem milovat a tím se mnohem lépe vyrovnávat se ztrátami, které neodvratně přijdou. Jedině pak se může i den z nejsmutnějších stát perfektním, jak praví skvěle vybraná finálová skladba... Skvělý Marc-André Grondin a soutěž ve hře na kytaru bez kytary :-) (20.02.2013)

Krásný film, místy fakt hodně vtipný, místy vážný, perfektně vyvážená kombinace. Vtipné, ale ne trapné, smutné, ale ne patetické. Skvělá režie, zvládnuté herecké výkony. Plangi to vše popsal dost věrně (situace jako ze života, ale žádná klišé - vše je podané s nezbytnou dávkou inovace), jen dodám, že děj zachycuje podstatně delší období, než jen 12 let, podle mě cca 22 let. Pobavily mě i různé popkulturní narážky na rockovou hudbu a nebo na film Apocalypse Now (v českých titulcích Nová Apokalypsa?!). (19.11.2009)

----- "Odyssee, opustil's nás brzo. Naše rodina už nikdy nebude jako dřív ..." ----- Změny naštěstí (?) málokdy bývají "šokové" ... většinou nejsou tak zásadní - a přicházejí poznenáhlu, takže chvíli trvá, než nám to dojde. Ale pravdou zůstává, že NIKDY nic není jako dřív. Můžeme přivolat jen vzpomínky - jako vzdálenou ozvěnu TĚCH dní, ale čas vrátit nedokážeme. A tak se v tom plácáme ... a ubližujeme si - nebo pomáháme. Po všechny dny, které zbývají z našich životů. ----- Drama, které zdánlivě nahodile vybírá pestré střípky událostí ... aby z nich sestavilo velice výstižnou, pravdivou mozaiku - obraz jedné obyčejné rodiny ... obraz, který vám utkví hluboko v paměti. Je doplněný lehounkým, decentním humorem poněkud temnějších odstínů - přesně takovým, jaký nás věrně provází i v reálném životě ... a pro který mnohdy nemáme pochopení. (28.07.2014)

Moje druhé stretnutiie s Bezanconom a opäť nádherné, ľudské. Žiadne prehrávanie, žiadna patetika. VIdel som sa aj v deťoch a aj v rodičoch. Scéna s denníkom mi bola strašne blízka. Ten film okrem smútku je aj plný radosti. Ešte 10 minút po skončení som mlčky pokyvoval hlavou, zaspomínal na svoje detstvo a napísal som synom SMS, ako sa majú. (25.03.2014)