Agnus dei

Čekal jsem příběh o velkém morálním dilematu, kdy se budou zvažovat všechny možné aspekty. Je škoda, že to zvažování nebylo, neboť téma je pro to dobře zvolené. Zůstalo poměrně u schematického filmu, kdy jedinou trochu zápletkou je konání matky představené. Navíc se film docela táhne, nejspíš by mu prospěla kratší stopáž a nic by se tím nezkazilo. (07.05.2018)

Kam stoupne sovětský (a ruský) voják, tráva neroste. Dokonce čtyřicet let. Však to známe. Žádný osvobození, jen prostě ve východní Evropě vystřídali Němce, to je celé. A Poláci to taky dobře vědí. Jestli na mě z filmu sedl nějaký dojem, byl to především zmar a beznaděj. Lokace zimního Polska působí neskutečně nehostinně, atmosféra je studená a na všech je vidět, že se ve svých rolích nacházejí proti své vůli. Snaha hlavní hrdinky i přes strach vůči všudypřítomným sovětům místy připomíná sisyfovský zápas. Lou de Laâgeová je navíc skvělá. Situace na hraně i chvíle nudy a stereotypu ve stále stejných večerech na francouzské základně, které zpestřuje jen trocha alkoholu a nezávazný vztah s postarším doktorem, s nímž se stýká ani ne tak kvůli citům, jako spíš aby zahnala strašnou samotu a prázdnotu, kterou všichni cítí, zahrála skvěle a maximálně uvěřitelně. Nicméně... trochu jsem se nudil. Bohužel. Snad za to mohla velká citová odtažitost chladného příběhu, snad motiv osudovosti a vědomí povinností, které jde proti realitě a mě jako katolíka trochu štve, žese matka představená zachovala tak, jak se zachovala, protože by ostatními sestrami musela být suspendována. Na druhou stranu, v situaci tak vypjaté, těsně po válce, která v některých ohledech ještě neskončila, kdo ví, jak tomu ve skutečnosti bylo. (02.03.2018)

Film nám popisuje málo známu kapitolu z konca 2. svetovej vojny, a bol zrekonštruovaný podľa zápiskov v denníku francúzskej lekárky Madeleine Pauliacovej. Táto lekárka od apríla 1945 pôsobila na oslobodenom území v Poľsku a Sovietskom zväze ako dobrovoľníčka Francúzskeho červeného kríža. V decembri 1945 vojaci Červenej armády znásilnili 15 rehoľných sestier a zabili ich, zostávajúcich 10 bolo opakovane znásilňované, niektoré 40x až 50x a päť z nich otehotnelo. Táto lekárka im pomáhala v naprostom utajení pri pôrodoch. Na Poľsku si počas vojny vybili zlosť Nemci, Rusi ale aj Francúzi, smutné na tom bolo to, že sa to týkalo aj mníšok. Takéto veci si treba pripomínať. Týchto vojakov oslabovala túžba po pomste, vo vojne prišli o priateľov, manželky, deti a po Nemcoch im ostali v ich vlasti iba spálené dediny a množstvo hromadných hrobov. Faktom bolo aj to, že útoky na civilistov sa rozmohli ďaleko skôr ešte pred príchodom Červenej armády do Poľska a Nemecka. Samozrejme aj nacisti znásilňovali ženy na dobytých územiach, včetne Rusiek a umiestňovali zajaté ženy do nevestincov. Ale vojaci Červenej armády na obsadenom území sa mnohokrát chovali ako nepríčetní a ich obeťami sa stávali ženy každého veku, ktoré boli často hromadne znásilňované a potom aj zavraždené. Po vojne sa to zamlčovalo, len v samotnom Berlíne spojenci znásilnili okolo 100 tisíc žien a na celom území Nemecka okolo 2 miliónov.Skutočný rozsah znásilňovania sa tak skoro nedozvieme, nakoľko archívy sovietskych vojenských tribunálov, sú stále neprístupné.Ruský parlament nedávno schválil zákon, podľa ktorého hrozí pokuta a 5 rokov väzenia každému, kto by hanobil povesť Ruska za 2. svetovej vojny. (10.04.2017)

Na temu druhej svetovej vojny som videl uz 100 -ky filmov, vela z nich bolo len priemer, a dost bolo podpriemeru. Kvalitna tema ako Druha Svetova vojna este automaticky neznamena kvalitny film. Reziserka Fontaine uz stihla nabrat  skusenosti - Adoration 2013 a Gemma Bovery 2014. Tuna ukazala, ze je schopna natocit kvalitny film. Zensky krestansky klastor  v Polsku a jeho osadenstvo sa musi vysporiadat s RuSSkymi hajzlami, ktori znasilnovali. K tomu znasilnovaniu sa trochu rozpisem. Este za bojov a dymu z trosiek Druhej  Svetovej vojny bolo znasilnovanie extremne brutalne a tvrde. Hrozu neprinasal prvy sled vojsk Cervenej Armady, ale az jednotky, ktore postupovali za nou. Poniektori Ruski vojaci /bolo ich malo, no i taki sa nasli/ si splnili ludsku povinnost a varovali  zenske obyvatelstvo vetami typu "Mongoli prichadzaju, velmi zli ludia, berte veci a utekajte co najrychlejsie". Evidentne si ten zensky krestansky klastor myslel, ze mury klastora ich ochrania .. hm, neochranili pred  atrocitami. Znasilnovalo sa verejne, pred ocami vsetkych, pred abatisou znasilnili rad radom vsetky mnisky a potom i abatisu -  matky znasilnili pred ocami ich dcer a  naopak ... odhaduje sa, ze po skonceni Druhe svetovej bolo znasilnenych 2 miliony nemeckych zien. Mnohe si niesli celozivotne traumy, fyzicke bolesti a mnoho zien sa uz nikdy nevydalo. Bolo sympaticke, ze reziserka nezobrazila tieto atrocity, skor sa zamerala na to, ci prijat tie deti alebo opustit ich ako nasledok hriechu   : 85 % (26.11.2022)

Keď k nám konečne prišlo udatné vojsko opitých saldatov, ktorým sa akoby zázrakom v sovietskej armáde podarilo prežiť a zozadu ich neodstrelil vlastný dôstojník za to, že urobili krok späť, ako fúzatý psychopat Stalin vo svojom výnose prikázal, začali Európu "oslobodzovať". A oslobodzovali ju veru statočne. Len v Berlíne za prvý týždeň v sovietskej zóne hlásili cca 2 milióny znásilnených žien. Či starenka, či mníška, prefajčenému vodkárovi to jedno. To nebol žiadny Puškin či Dostojevskij, to bol proste rabovač a násilník, že aj u nás stará generácia spomínala, že Nemci boli 100 krát slušnejší než páchnucí boľševici z východu. Každopádne film sa s tak silnou témou nepopasoval dostatočne. Mal na viac, tá emócia, ktorá z toho šla a tie osudy novorodencov, to malo byť určite predstavené silnejším spôsobom, rovnako tak znásilnenia a poroba, potupa od tých vulgárnych alkoholikov. Najsilnejšia tu tak nakoniec bola záverečná skvelá hudba On the Nature of Daylight od Maxa Richtera, ktorá sa už objavila v niekoľkých filmoch vrátane Prekliateho ostrova či Disconnect. (31.10.2022)