Tak dlouho tě miluji

Velmi citlivé civilní drama o návratu z vězení do společnosti. Kristin si přestala hrát na mladší, odložila make-up a vypadá stále skvěle, navíc dokazuje své herecké mistrovství. Ostatní jsou mě neznámí, ale skvěle zapadají do celkového pojetí, nikdo nijak neruší. Režisér Claudel sice debutuje, ale zjevně umí, protože vyjadřování emocí mu jde skvěle a to spoléhá pouze na minimalistickou hudbu a emoce (scéna se známkováním studentů je dokonalá). Kamera ja tradičně francouzsky bezchybná, ale žádná vizuální exhibice se nekoná (pro dobro filmu). Trošku zamrzí závěrečný (trošilinku vykalkulovaný) zvrat, ale je to s citem. Láska, minulost a rodina tvoří krásný příběh se skvělou hlavní představitelkou a trochu zbytečně vysvětlujícím koncem... 90% (17.06.2009)

Vynikající drama se skvělou Kristin Scott Thomas v hlavní roli. Tempo je sice trochu pomalé, ale má to své opodstatnění ve vykreslení charakterů postav a vztahů mezi nimi. Člověk sice od začátku tuší, že není vše jak se na začátku zdá, ale kvalitní scénář i režie dokážou udržet jakés takés napětí. Pěkné 4 hvězdičky. (28.01.2011)

Pomalu plynoucí film s dosti předvídatelným závěrem. Juliette se vrací po 15 letech z vězení a bydlí u sestry s její rodinou. Sestřin manžel ji příliš nevítá, děti si ji však časem oblíbí. Složitý vztah se sestrou, která Juliette nebyla navštívit ani jednou ve vězení, se postupem času stabilizuje a sestra začíná pomalu chápat Juliettinu uzavřenost. Nakonec se všechno rozuzlí. (10.06.2020)

"Největší vězení je smrt dítěte". Claudel při hledání hlavní hrdinky moc variant neměl. Potřeboval profesionálku z Evropy. Nedovedu si představit, jak by to dojebala Sandra Bulock, nebo jí podobné slepice. Holka jménem Kristin Scott Thomas to zvládla na výbornou. Vězení je z ní cítit i přes monitor LG. Krásný, smutný, drásavý, dobře zahraný a dobře zrežírovaný snímek. Poněkud složitý a náročný, nechte si to na víkend. (03.02.2013)

--- SPOILERS AHEAD --- Poutavej a zajímavej příběh s množstvím zábavných a působivých situací. Třeba ta, kde se hrdinka přizná opilému zvědavci, že o ní její sestra nikdy dřív nemluvila, protože ona byla patnáct let ve vězení za vraždu svého šestiletého syna a celá veselá společnost si myslí, že je to vtip, skvělý. Bezprostředně následuje rozhovor s mužem, kterého Juliette zajímá a který na základě zkušenosti s výukou ve vězení poznal, jak jsou lidé stejní, takže Juliette nesoudí i když ví, že řekla pravdu. V jiný scéně se Juliettina sestra rozčiluje nad študentem, kterej si špatně vykládá Zločin a trest a povídá mu "Co ty víš o duši vraha, co o ní věděl Dostojevský. I mistrovská díla jsou jenom povrchní extrapolace." Moc chytrý. Něco takového mi přišlo jako hlavní téma filmu, takže jsem vůbec nepochopil co vedlo tvůrce k tomu vyměknutí na závěr. Všem přece byla Juliette sympatická, každej musel vidět, že to není asociální deprivantka, co by vraždila děti jen tak a předpokládal jsem, že když už to udělala, že k tomu měla nějakej dobrej důvod (třeba psychotickou epizodu u jinak zdravýho člověka) a že ten skutek byl sám sobě trestem. A ten důvod mě v podstatě nezajímal. Takže závěrečný odhalení, že šlo o eutanázii a že Juliette o tom před soudem a nikdy potom nemluvila protože "všechno už bylo řečeno" mi přišlo jako trapná zrada na tématu filmu. Bez toho pět hvězdiček, takhle asi 80 %. (17.12.2009)