Muži, ktorí nenávidia ženy

Valná většina rozladění v komentářích je způsobena obvyklým porovnáváním s knižní předlohou a končí stejně obvyklou lamentací nad tím, že ve filmu (logicky) schází či nemají prostor některé postavy, motivy či prvky. Tenhle problém mě minul, protože od narození dětí času dramaticky ubylo a ten, který zbývá, věnuji filmovému světu. Takže knižní bestsellery typu Milénia se ke mně pravidelně dostávají až prostřednictvím filmové verze. Muži, kteří nenávidí ženy se s lehkou nadsázkou dají označit za evropskou variantu temných thrillerů typu Mlčení jehňátek. Pátrání po dávno ztracené dívce z bohaté podnikatelské rodiny se postupně mění v honbu za běsy minulosti a ústí v odhalení pachatelů dlouhé série brutálních vražd mladých žen. Od rutinních hollywoodských blocbusterů se liší pomalejším tempem, určitou uměřeností (umím si opravdu představit nepoměrně akčnější, krvavější a celkově efektnější verzi téhož). Švédský snímek se řekl bych až záměrně vyhýbá velkým jménům a známým tvářím, které by i evropská kinematografie bez problémů dokázala poskytnout. Neokoukaní herci přitom hrají jako z partesu a bodují spolu s výbornou kamerou, která spolu se skvělým zneklidňujícím soundrackem vytváří pochmurnou atmosféru světa, kde můžete od kohokoliv čekat spíš ránu ze zálohy než vstřícnost a přátelství. Svou nikoliv bezvýznamnou roli hraje díky vé tvrdosti i švédština - je lepší dát přednost otitulkovanému originálu. Základem úspěchu snímku je ale propracovaný kvalitní scénář a především postavy, kde kontrastní dvojici tvoří tvrdohlavý, nicméně splehlivý a v osobním životě konzervativní investigativní novinář Blomkvist. Jeho akčnějšním a drnějším protipólem je pak punková hackerka Lisbeth, která s oblibou pátrá po zločinech, co sama nespáchala. Její charakter se stále pohybuje na hraně ať už činy nebo schopnostmi a jde o postavu, která jakoby pronikla do příběhu ze stránek komiksu. Díky svérázné otcově "výchově" a sexuálním lekcím od svého dohližitele nemá důvěru k mužům a experimentuje s lesbickými vztahy. Islanďanka Noomi Rapace jí sice zahrála přesvědčivě a dala jí zajímavou a přitažlivou podobu, jenže Lisbeth je už ze své podstaty natolik "cool", že mám s jejím přijetím určité problémy a kdyby se tady jen trochu víc tlačilo na pilu, ztratila by se úplně její uvěřitelnost. Film se díky své profesionalitě dá považovat za kvalitní výzvu současné americké dominanci v komerční oblasti. Nejde o žádný výlučný a odtažitý art, ale chytrý, napínavý midkult pro širokou obec filmových diváků. Celkový dojem: 80 %. (20.07.2010)

Docela košatá kriminálka s obsáhlou zápletkou a několika vedlejšími liniemi, které spolu s hudbou pěkně podbarvují atmosféru příběhu o mužích, kteří nenávidí ženy a dívce s tetováním draka... Právě ona dívka v excelentním podání Noomi Rapace je na filmu to nejlepší a paradoxně ústřední kriminální případ to nejslabší. Okruh podezřelých zůstává "anonymní" a divák k němu, stejně jako k oběti, nemá žádný vztah. Připočtěte si k tomu pár logických děr a je jasné, že vražda Harriet Vangerové nemůže být pro film stěžejní. Pak je tedy pěstí na oko, že po výtečném vyvrcholení přichází ještě natahovaný závěr s nepříjemným patosem, což by jinak člověk od temné a syrové severské kriminálky nečekal... Přes veškeré mouchy má ale film chytlavé a zajímavé jádro, které se v davu rozhodně neztratí. 7/10 (07.02.2012)

Naprosto perfektní krimi s hutnou atmosférou, kde se příběh točí okolo 40 let starý vraždy, kterou vyšetřuje najatej novinář a postupně se odhaluje, co všechno hrůznýho za tim bylo, navíc příběh je ještě oživenej o prozatim vědlejší část s Noomi Rapace, která je taky výborná. Tahle první část z třídílný série je suveréně nejlepší. (30.12.2010)

Filmová adaptace megaslavné detektivky Stiega Larssona se úplně nepovedla. To, co na papíře vypadá zajímavě a originálně, náhle na filmovém plátně dostává nádech lacinosti. Mám rád pomalé filmy a ještě více detektivky, dokonce i ty temné, ale tohle je doslova nuda u Vangerů. Mimo neobvykle pomalého tempa a extrémně dlouhé stopáže je tahle detektivka prošpikována všemi myslitelnými schematismy hollywoodských temných béček, nechybí nezbytný naprosto neomylný hacker (tady samozřejmě v přechýlení s klišovitou vizáží gotické rebelky), který musí být snad v každém americkém thrilleru, stejně jako tak zprofanované citáty z Bible a jejich o to více podivuhodné propojení se sériovými vraždami, umírání při autonehodách s nezbytnými flashbacky, zachránění před smrtí rukou sériového vraha sekundu před usmrcením, bezradná policie, psychopat, kam se podíváš a tradiční sluníčkový happyend to vše tak nějak mile zvrhle završuje. Překvapivě tuctový severský snímek. Ta dlouhá zima a nedostatek slunce dělají své... (12.02.2011)

Trilogie Millenium patří k absolutní špičce svého žánru. Vesměs vynikající, v horším případě dobré výkony herců i kvalitní scénáře přibližují s neobyčejnou citlivostí odvrácenou tvář zavedené skandinávské demokratické země. Filmové ztvárnění literární předlohy nemůže být v žádném případě doslovné; byla by to látka po rozsáhlý nejlépe televizní seriál. Poněkud divadelní dojem - to není v žádném případě z mé stany hanlivé konstatování - není na škodu. Životní příběh dívky neobyčejné vůle a nevšedního intelektu, vystavené stěží představitelnému utrpení, její doslova mužný zápas o sebe samu, průhledy do vyšší skandinávské společnosti, to všechno přinejmenším rehabilituje to ono, co je pro jiné podnětem k odstupu nebo despektu vůči nevšednímu dílu špičkové skandinávské filmové velmoci. (18.07.2017)