Synové hor

Chtěla jsem dát původně krásné čtyři hvězdy, ale nemůžu, prostě to nejde a to z mnoha důvodů.. Předně tento snímek sděluje myšlenky, které jsou mi velmi blízké, o síle přátelství, o sportu, o vlastenectví, k tomu je natočený kousek ode mne a ta blízkost mě v závěru dostala.. Slzy jak hrachy, Bohumil Hanč a Václav Vrbata.. Vše, co by se dalo či mohlo vytknout, už jsem zapomněla.. Poklona tvůrcům za ten závěr ve sněhové bouři.. (06.01.2021)

Strhující drama přátelství dvou kamarádů a obrovské lásce k lyžování, která je nakonec oba stojí život. Díky natáčení v opravdových reáliích horského zasněženého prostředí je film silný a nepůsobí lacinou studiovkou. Pěkně se blýskl i hudební skladatel Jiří Šust. Když jsem kolikrát film viděl jako děcko, poslední scéna mě vždycky doslova uhranula. A je tomu tak i dnes. Tenhle film nestárne a patří k našim nejlépe natočeným dramatům podle skutečných událostí. (01.10.2018)

Kdybych předem neznal tragický konec tohoto příběhu, byl bych určitě do posledního momentu fakt přibitý do křesla. Film je natočen jako krkonošská obrozenecká idylka, která poznenáhlu přejde do sportovně meteorologického dramatu, kde nejlepším hercem je počasí, dokonalá kulisa. Ta vichřice člověka vtáhne, až mu začne být zima. Silný příběh velkého kamarádství až za hrob. Bez větších příkras. 85% (10.12.2014)

Takový malý skoro zapomenutý klenot a pěkný životopisný snímek. Jen by mě zajímalo jestli ten silný vítr a sněžení, a určitě i krutý mráz, nebyl tenkrát jen simulovaný a byl skutečně věrohodný..? Jinak Josef Bek (Bohumil Hanč) a Jiří Vala (Václav Vrbata) v nerozborném přátelství dvou lyžařů kamarádů i jejich uvědomělosti, ztvárnili oba hlavní protagonisté skutečně výtečně a téměř věrohodně. Konec je holt smutný, tak to v životě bohužel při vší úctě k člověku chodí, a to i s tím památníčkem na Zlatém návrší v Krkonošších, který tam je ostatně a snad i dodnes. Člověk nemůže za žádných okolností podcenit sílu hor, ani když tam vyrůstal odmalička tak jako oni. (28.01.2007)

Jeden z nejlepších domácích filmů 50. let. Nikoli doslovný otisk reality, tvůrci neměli zájem o dokument a promarnili v tomto ohledu i účast Emericha Ratha, ale skvělé horské drama s národním poselstvím. Když se podíváme na ty filmy a výkony, které v té době dělali Bek (Anna proletářka, Rudá záře nad Kladnem) a Vala (Zítra se bude tančit všude), tak toto je jednoznačný krok vpřed od schematičnosti a plakátů. Pateticky se tu sice ještě pořád cituje a inscenuje Jirásek, ale psychologie postav je už zajímavá, naivní až pohádková zůstává jen manželská romance Hančových a vztah Vrbaty k jeho matce. Závěr je dokonalý a srovnatelný s německými bergfilmy. (31.01.2023)