Mléko strachu

Obávám se, že i přes smutné téma, kde je čerpáno zřejmě ze skutečných vzpomínek, tak mě Mléko strachu osobně emotivně nestrhlo. Ve výsledku jsem se víc soustředila na práci s kamerou a některými jejími zajímavými záběry. Netradiční drama, které je i netradičně zpracované bylo pro mě tentokrát těžko uchopitelné a nebo jsem nebyla zrovna dnes na stejné vlně jako Claudia Llosa. Jednou to opráším....... (24.07.2016)

V úvodu filmu rozhovor mezi lékařem a strýcem Fausty - ani jeden nechápe toho druhého. Jeden říká, co by se mělo udělat, druhý vysvětluje, proč jsou věci, jak jsou. Žádné řešení... Mléko strachu je zvláštním příběhem. I když jde o věci vážné, má velmi tichou až klidnou atmosféru. Napětí je pod povrchem všeho dění, nefunguje tu žádná optika naší civilizace, zapomeňte na slovo "akce". Jedinou stopou po ní je klavír prohozený oknem - divák přichází po akci, opět do ticha, klavír leží mezi střepy a zahradník říká: "je rozbité, ale stále zpívá..." Jako by to řekl o samotné Faustě, která má ve svém srdci strach a zatím se ho neumí zbavit. Možná, až pohřbí matku v jejich vesnici, rozpustí se mlha v jejím vědomí, roztáhne poraněná křídla... přinejmenším má k tomu nakročeno... Druhý celovečerní film režisérky, po debudu Madeinusa (2006) příběh posunutý doslova v časoprostoru - z téměř izolované vesnice, kde sní hlavní hrdinka o cestě do Limy a životu tam - do Limy, jejího předměstí. Obě hlavní postavy ztvárnila s odstupem tří let Magaly Solier. (04.03.2011)

Na film jsem šla víceméně "náhodou" v rámci loňského ročníku MFF KV. Dobře jsem udělala. Na to, jaké téma zpracovává je velmi jemný, nenápadný, a přitom emocionálně silný. Výtvarně překrásný snímek (barevnost, široké záběry na krajinu, detaily obličeje...) Pro mě zajímávý "výlet" do úplně cizího světa, kde duchové, pohanské mýty a lidové pověry mají stále své místo. Vedle Panny Marie, květin, svatebních šatů a telenovel. Krásná hudba, hlavní představitelka (Magaly Solier) je na své mládí výjimečně citlivá, talentovaná a charismatická herečka. Jedním slovem SÍLA. (24.08.2010)

Mléko strachu, to je především sebevědomý peruánský art. Tvůrci ví, co chtějí sdělit, a jdou si za tím stůj co stůj. To je na jednu stranu obdivuhodné, na tu druhou však o něco méně. Pasivní a odevzdaná Fausta je ztělesněním mého diváckého utrpení. Chápu, že hlavní hrdinka reprezentuje traumata peruánské společnosti, ale to celé je podáno bez jakéhokoliv uměleckého pnutí a rizika. To zůstalo za zavřenými dveřmi Faustiny kamenné tváře. Avšak na filmu oceňuji, že svoji domovinu tvůrci neprezentují jako turistické lákadlo, ba snaží se jakékoliv zákoutí peruánského života zaobalit do těch nejbanálnějších lokací. A tak nebýt té Fausty... (26.02.2010)

Vyplašená nebohá dívka s bramborou ve vagíně má být svéráznou artovou výpovědí o následcích peruánské pohnuté historie...Možná...Pro mě osobně utrpení sledovat tuhle zpomalenou hrdinku, která se filmem plouží jako němá výčitka, zosobněné memento a teskný indiánský zpěvník...Bez emocí, bez děje, bez tempa...A lítost, že Oskara nedostala Bílá stuha... (18.03.2010)