Krásna Junia

Francouzský film bych poznala i kdyby nepronesli jedinou větu. Mají svá zvláštní specifika, že se to nedá přehlédnout, mimo jiné i hudební podkres. Co na Krásnou Junii říct je pro mě tentokrát velmi obtížné. Něco jako sen, kde se prolínají životy pár mladých lidí, kterými zmítá láska v různých podobách. Jen se v tom trochu vyznat, proniknout víc do mysli a emocí všech zúčastněných by mně možná pomohlo k trochu většímu ocenění. Christophe Honoré chtěl divákům jistě něco sdělit, žel já budu patřit mezi ty, kteří to plně nepochopili. Třeba někdy příště. (22.09.2015)

Sem tam se mi stane, že narazím na Francii, která přesně vystihuje to, co mi na Francouzích vadí. Nemůže za to ani Léa Seydoux, na kterou jsem se vysloveně těšil, a která mě následně dost zklamala, jako spíš její herecký kolega Louis Garrel. Ten tu totiž hraje, dle mého soudu, naprosto klasickou postavu francouzského světa. Machr, nad věcí, galantní, myšlenkami někde jinde, ale zároveň máte pocit, že v sobě má kus génia, což způsobuje značnou aroganci, kterou jsou francouzští mladí vysloveně proslavení. A přes to mám opravdu velký problém přejít. Až mě Louis Garrel přesvědčí, že je i výborným hercem, rád se mu omluvím. Mimochodem scénárista musel bejt sem tam dobře na šrot. Na dialogy, se kterými jsem se setkal tady, narazíte ve filmu málokdy. Něco ve stylu: "Počkej, chci ti něco říct? - Co mi chceš říct? - Hm, no... - Co mi teda chceš říct? - No já už vlastně nevím. (17.11.2015)

Snímek o dospívání o tom, jak je to těžké, ale celé je to podané tak okatě depresivně, že je vám jasné, jaké směřování to bude mít. A díky tomu, že postavy nejsou nijak skvělé, a to ani herecky, nedostanete se do tohohle snímku a nebudete ho obdivovat za to, jak je realistický a současný. On totiž není. (01.05.2017)

Artové Beverly Hills 90210. Všichni jsou tu sympatičtí, usměvaví a nejspíš i věčně nadržení. Tedy až na jednu tajemnou krásku jménem Junie, díky jejímuž kukuči (a poprsí) jsem dokázal přečkat oněch devadesát šíleně dlouhých minut. Ovšem jakmile se objevily závěrečné titulky, byl to pro mě tak opojný moment, jako když pustili Donnu k maturitě .. (26.03.2016)

Jsem opět stejně v rozpacích jako po Chansons d´amour, Christophe Honoré točí zvláštní filmy. Připadá mi, že jejich nejslabší stránkou jsou scénář a postavy, které jsou všechny nějak citově vyšinuté, zmatené a chovají se mnohdy nepřirozeně. Přesto Belle personne výbornou hudbou a některými překrásnými poetickými scénami mé hodnocení zvyšuje na čtyři. (03.02.2010)