O perlové panně

Pohádka snad jen pro dospělé, teda alespoň chlastací sekvence, které nutno přiznat parádně předvádějí Ota Jirák s Janem Hartlem. Jinak natočeno celkem průměrně, občas trochu humoru, občas trochu napětí a občas i dobré herecké výkony. Tedy ta role padoucha Jiřímu Poměje sedne (ve filmu i v civilu). Jaromír Hanzlík, ani další superhvězda Radovan Lukavský toho moc ve filmu ze svého hereckého umění nepředvedli. Že by to byla chyba réžie? Celkově za 3*, a to jenom díky Jirákovi s Hartlem. (23.04.2012)

Jedna z pohádek, kterou nemusím vidět vícekrát. Z Kuklové udělali krávu, která ví, že je kráva a má z toho hroznou radost. Hanzlík je bodrým schizofrenikem, Jirák leje ligu, Pomeje hraje klasickou svini jako vždycky a Blažek hraje sebevědomého idiota, kterého bych okamžitě poslal na rande se zastřihovačem vlasů. (17.11.2017)

Hanzlík jako šlechtic v donkichotském stylu, Jirák a Hartl jako dvojice věčně přiopilých, ale laskavých parťáků. Filip Blažek v typické roli krásného zachránce, výborný Lukavský jako starý malíř a Pomeje, který výborně pasoval do role obhroublého loupežníka, zaujal i Filip Rajmont jako zlodějský sluha pana Cypriána v podání Radka Žáka. Děj je sice plný nesmyslných situací, například když zlodějský sluha Hubert (F. Rajmont) prchá po provaze z hradu, ze kterého mohl normálně odejít, ale je také plný vtipných situací, například, když se Kornelius (Hanzlík) diví, že mu neteče modrá krev, nebo poznámka, že si komediantka Linda vybrala dobře, protože ženich ani nepotřebuje chomout. Takže já jsem byl docela spokojen, protože je to opět trochu jiný pohádkový příběh. (17.11.2021)

Tradiční české téma pohádky s tradičním zpracováním... Asi už tušíte, že to byla opět nudná blbost. To se dá poznat hned při prvních několika sekundách, kdy stačí vidět kvalitu zbytečného šermařského souboje a je jasné, co vás čeká. Suchá, ničím nezajímavá slátanina bez většího významu a se spoustou nelogických chyb - jak tvůrčích, tak filmových, a s mizernými hereckými výkony. Ale abych nepředbíhal, začnu hezky od začátku. Příběh zahrnuje hned tři strany, které se šikovně (snad jediný klad snímku) proplétají mezi sebe, a z toho dvě jsou dobré a jedna špatná. Samozřejmě mezi tu hodnou musí patřit také hezounek (bez většího talentu Filip Blažek), kterému po celý film nemůžete přát nic jiného, než smrt. Potom tu ještě máme již ohrané charaktery jako spanilá dívka uvězněná v domě svým otčímem (nijak zvlášť hezká Jitka Ježková) nebo zdá se šílený dědek, který měl však nakonec pravdu (poměrně dobrý Jaromír Hanzlík). Špatnou stranu potom tvoří zlý loupežník a jeho sluha - nenápadně připomínající dvojici z Les Visiteurs (u nás spíše známé pod názvem Návštěvníci). Už jenom po téhle stránce nás film nijak neoslní a nezaujme, a když potom loupežník hned v úvodu zapíchne pověstného šermířského mistra a potom ho náš hezounek, který mimochodem nejspíš nikdy předtím nedržel žádnou zbraň, porazí jenom blbým koštětem, tak se vám z toho chce vážně plakat. Spousta dalších nelogičností, jako třeba otčímský malíř (proč to dělal, jaký to mělo smysl, kam nakonec zmizel...) potom jenom film posílají čím dál tím víc do odpadu. Herecké výkony, jak jsem nicméně již výše zmiňoval, stály za tak velké lejno, že by po něm uklouzl i Jan Werich. Nejlepší výkon podává stále skvělý Ota Jirák, kterého jsem si asi hlavně oblíbil pro jeho dabérskou kariéru, a potom i trochu Jaromír Hanzlík, což však už není žádná sláva. Prostě děs a běs, nic tu nefunguje a jestli jo, tak to musí mít režisér nebo scénárista v hlavě fakt hodně popletený. Nebýt pana hezounka by to mohlo být na tři hvězdičky, ale s ním.. může být rád, že jsem mu nedal Odpad! a nepoložil mu lejno na rohožku. (28.09.2011)

Bez ohledu na své zřetelné slabiny PERLOVÁ PANNA představuje jednak určitý, zčásti úspěšný průnik žánrů (pikareskní román a pohádka s bájí), jednak jasná převládnutí nepřehlédnutelných pozitiv. Básnická atmosféra, zdařilá snaha o postižení drsností doby a jeden z mimořádných hereckých výkonů tradičně skvělého herce Jaromíra Hanzlíka netvoří zdaleka jejich vyčerpávající výčet. Základní idea - čest a poctivost vítězící, je-li třeba, i silou - rovněž působí v kontextu devadesátých let a jejich bledničkových postav téměř revolučně. Naopak děj jinak působivého díla retardují vedle ne zcela zvládnutého průniku žánrů neúnosně dlouhé a ve své podstatě zbytečné soubojové scény, za hranicemi pochopení je Lukavského papírem šustící postava a jen obtížně lze pochopit smysluplnost značné části scén s potulnými herci i pijáckých replik Jana Hartla a Oty Jiráka. Budí to dojem sporého námětu a snahy dodržet stůj co stůj potřebnou, předem objednanou dobu trvání. A se standardem, jehož úroveň je v polistopadovém kontextu vysoko nad průměrem doby. (08.04.2008)