Oddělené světy

Jednoduchý příběh, který ale napsal sám život. On je normální, ona je Svědkyně Jehovova, milují se, ale komunita poblázněných sektářů tomu nepřeje a tak se děvče musí rozhodnout, na jakou stranu se postaví. Poměrně působivé vylíčení prostředí Jehovistů, kteří jsou schopni zavrhnout i vlastní dítě, pokud se nechová podle jejich pomateného vzorce. Sekty, které zůstaly svým myšlením kdesi ve středověku, by se měly zakázat. 80% (05.02.2010)

Síla Oddělených světů spočívá jednak v tématu střetu náboženského pohledu na svět, který se řídí strnulými pravidly formovanými v dávné minulosti a nerespektuje měnící se společnost, s pocity dospívající dívky, která se musí vyrovnat s probouzející se sexualitou a s poznáním, že existuje i svět mimo její náboženskou komunitu, svět pestřejší, svobodnější a lákavější. Jenže ochutnat jeho plody znamená riskovat vyobcování z prostředí, které dosud tvořilo vaše zázemí, a ztratit přízeň nejbližších členů rodiny a přátel. Druhým plusem je obsazení hlavní role. Rosalinde Mynster je dostatečně tvárná a schopná herečka, aby jí člověk uvěřil jak polohu citově tápající pubescentky, tak i oddané dcery, která chce dostát závazkům k rodině. Navíc je i sympatická, takže divák stojí na její straně, aby v tom nevyhnutelném střetu utrpěla co nejmenší šrámy. Film zdůrazňuje známé kontroverzní body v učení Svědků Jehovových. Je ale nutné zdůraznit, že z hlediska svého působení na veřejnost byli vždycky nebezpečnější např. vyznavači taťky Moona se svou taktikou bombardování láskou a především desítky malých skrytě působících sekt, jako byl u nás případ stoupenců Imanuela Parsifala. Taktika náboru nových oveček, jaký Svědci Jehovovi praktikují, moc efektivní není. Na druhou stranu, jestli se něčím opravdu zásadním liší od stoupenců tradičních křesťanských církví, pak je to zápal svých příslušníků a odhodlání žít důsledně v souladu se svým přesvědčením. Celkový dojem: 75 %. Film by si možná zasloužil silnější závěr. (26.01.2013)

Určitě každý z nás už minimálně jednou otevřel dveře těm prazvláštním lidem, kteří vám chtěli sdělit dobrou zprávu. Narodíte-li se do podobné rodiny, tak je pro vás dosti obtížné se z podobné mašinérie vymanit. Je to podobné, jako kdyby jste se narodili s černou barvou pleti a v dospělosti se rozhodli, že černí nebudete. Pokud tedy nejste Michael Jackson, tak je to prakticky nemožné. S některými, pro běžného smrtelníka těžko pochopitelnými, záležitostmi nás seznamuje běžný smrtelník Michael Shannon Jr. Velkou výtku bych měl zejména k tomu, že se snímek točí kolem těch dobře známých neduhů (odmítnutí krevní transfuze, intimní zdrženlivost, apod.). Myslím si, že snímek mohl zajít trošku hlouběji a poodkrýt prvky života Svědků Jehovových, které nejsou široké veřejnosti až tak dobře známé. Taktéž si snímek zasloužil poněkud intenzivnější závěr a tím pádem i vyznění. Ani hlavní hrdinka mi nebyla příliš sympatická. Pokud někdo našel zalíbení v daném tématu, tak doporučuji zhlédnout spíše snímek Kreuzweg. Naopak mě celkem fascinovalo, že vydání se po stopách Svědků Jehovových je celkem fajn způsob na strávení ucházejícího života v případě absence vyššího či v podstatě jakéhokoli stupně vzdělání. Je to jedna z mála sfér lidského života, kde je vzdělání škodná. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybrala uživatelka eLeR. (12.03.2017)

Lidé mají zvláštní dar zbytečně komplikovat své životy a především životy těch ostatních. A to díky jinému daru či spíše prokletí. Tam kde jsou emoce, tam je radost ale většinou i obrovská bolest. V té chvíli má člověk nejblíže k "oprášení" svého dalšího daru - k víře. Mně však zůstává záhadou, proč se lidé upínají k bohu tak krutému a destruktivnímu, bohu některých částí Starého zákona. Proč by chtěl jakýkoliv Bůh po člověku, aby zavrhl své nejbližší, své rodiče, děti, sourozence? Bůh tedy není láska? Je tedy Bůh nenávist? Ale je to pak ještě Bůh? Děti, které vyrůstají ve víře svých rodičů stojí před krutým rozhodnutím, stejně jako rodiny mladých lidí, kteří se stanou kořistí "průkopníků". Jak kruté bylo ve filmu sledovat odlišné chápání tohoto rozhodnutí v etapách vyvíjejícího se dětského rozumu a vnímání okolí. Autorům patří můj obdiv. (25.04.2011)

Téma vášně a trpělivosti v setkání víry s nevírou již stálo u zrodu zpracování vícera děl. Je právě TO, o čem jsem přesvědčen to jediné a pravé? Nebo mi z úzce vymezeného úhlu pohledu na svět něco podstatného uniká. Mladá dívka, jejíž víru testuje setkání s první láskou nakonec odsouvá zčásti zkostnatělá dogmata (přejatá výchovou) a vydává se svou vlastní cestou. Něčí pravda nemusí být nutně poplatná jinému, striktně a trojjedině. Film přichází s mnohaúrovňovou možností k zamyšlení… otázka hodnot, lásky k Bohu versus lásky k dítěti, témata identity, identifikace, introjektů, osobní svobody, bezmocnosti… vlastně volby, nejsou vynechána. (11.10.2011)