Sister
Réžia:
Vít PancířScenár:
Vít PancířKamera:
Martin ČihákHrajú:
Verica Nedeska, Jakub Zich, Perla Kotmelová, Ivana Stejskalová, Přemysl Bureš, Jáchym Topol, Filip TopolObsahy(1)
Film na motivy románu Jáchyma Topola s hudbou Psích vojáků. Hlavní hrdina Potok pracuje v malém divadle jako výtvarník. Je mu kolem třicítky a jeho život se neubírá v podstatě žádným směrem. Svoje okolí i sám sebe pozoruje s opovržením. Jeho bezcílný život se změní teprve v momentě, kdy potká Černou. Zamilovaná dvojice uniká z města. Nevyhnutelně však znovu naráží na lidskou vypočítavost, mělkost a nevkus. Potok se propadá do dřívější skepse, která vede až k totálnímu rozpadu jejich vztahu. Černá ho opouští a zoufalý Potok pomalu dochází ke smířlivějšímu postoji ke světu, kde už ale není místo pro velkou lásku a temnou romantiku. Oproti stejnojmenné literární předloze Jáchyma Topola, která se odehrává během tří let po roce 1989, film časové určení opomíjí. Soustředí se na vnitřní konflikty hrdiny, které jsou nadčasové.
Vít Pancíř, experimentální filmař, animátor a tvůrce videoklipů kapely Psí vojáci, začal před pěti lety pracovat na scénáři k filmu Sestra podle románové předlohy Jáchyma Topola. Samotné natáčení trvalo rok a vznikalo podle přesného scénáře, který prozrazuje jasný tvůrčí záměr režiséra. Bratři Topolové měli k Pancířově práci důvěru díky předchozí spolupráci. Vít Pancíř se nechtěl pokoušet o přesnou rekonstrukci. Důležitější bylo zachovat ducha a celé vyznění románové Sestry, což předpokládalo vhled do Topolova myšlení a přitom vlastní autorský přístup filmaře. Nejen generační spřízněnost, ale jak říká Jáchym Topol i určité „zvichřené vnímání“ Víta Pancíře stojí za vznikem svébytného filmového díla, které přijímá jak autor předlohy, tak autor hudební složky Filip Topol. Vít Pancíř vybral z knihy jen básně a čtyři sny, které si navzájem vyprávějí Potokovi přátele (Potokův sen o Osvětimi, Sen o Bohlerovi a bezprizorních dětech, Žralokův sen o Cikánech a Potokův Vlčí sen). Exaltovanost textu vyvážil civilními obrazy, takže divák není zahlcen přemírou symbolů a odkazů. Zdůrazněním milostné zápletky a upozaděním dobového kontextu je filmová Sestra sdělná i pro ty diváky, kteří nepatří k „topolovské“ generaci. Ve stejném duchu byl i počet postav omezen v podstatě na ústřední dvojici, kterou ztvárnil Pancířův spolužák z VŠUP Jakub Zich a herečka Verica Nedeska, která na sebe výrazně upozornila ve filmu Ivo Trajkova Velká voda nebo Náhradní díly Damjana Kozoleho. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Videá (4)
Recenzie (88)
Velmi experimentální film, i když asi adekvátní své knižní předloze. Sestra je těžko stravitelná, undergroundová výpověď vnitřního pnutí s hudbou Psích vojáků. Zpočátku jsem byl lehce zklamán, protože experimenty užívající jazyku takto silně, osobitě vnitřního, tedy často pro ostatní zakódovaného a nesrozumitelného, ztrácí při prezentaci svou působivost a hodnotu. Ovšem citovaná pasáž na cikánském večírku mě dostala a vyšvihla tento určitě nadstandardní, ale i nesrozumitelný film do poloh mnou oblíbených.. ()
Určitě půjdu na Sestru ještě několikrát, chci vyzkoušet, co to se mnou udělá příště. Ovšem napoprvý to na mě hodně zapůsobilo, úplně mě ten film pohltil. Hudba Psích vojáků se střídá s Filipem Topolem chrlenýma pasážema ze Sestry (dost syrovým způsobem - "když on měl Filip zrovna nový zuby", jak prozradil režisér Pancíř), k tomu precizně, působivě a rytmicky sestřihaný obrazy zabíraný ruční kamerou, chvíli roztěkanou, chvíli soustředěně statickou... a dohromady něco, co mě vtáhlo do sebe a vypustilo až na konci. Při sledování takovýho filmu je pro mě důležitej pocit, kterej ve mně vyvolá, a tenhle pocit byl zatraceně silnej... Myslím, že se Sestra povedla - ačkoliv totiž stojí spíš na básnivých a snových pasážích románový předlohy, dokázala způsobit, že se mi v hlavě objevovaly další a další obrazy, který tam byly porůznu naskládaný a poschovávaný od doby, kdy jsem čet román. V tomhle filmu neni důležitej příběh (ne že by tam nebyl), ale pocity, reminiscence, atmosféra. A tohle všechno funguje. Pro fanoušky Jáchyma Topola a kapely Psí vojáci je to od Víta Pancíře moc pěknej dárek. ()
Klasické téma /Nechala mě, jsem smutný./ zabalené do přesně takových slov, jaká se mi líbí. V několika scénách byl princip koláže využit takovým způsobem, že mě to vyloženě nadchlo. Fascinace oknem mi má co říct. Zároveň se mi dost líbila "bledá" scéna v zrcadle, výmluvněji v tak málo gestech a beze slov snad lásku ani popsat nelze. Hudební složka a hlas rovněž velmi autentické, tedy sžíravé. Jsem spokojena. ()
Zfilmovat "nezfilmovatelné" je vždycky výzva. Vít Pancíř do toho šel a vůbec se nebál. Já se jeho výplodu bála - zbytečně. Sestra je poetická, odvážná, originální, hudební. Obdivuju Jáchyma, miluju Psí vojáky, mám slabinu pro expterimentální tvorbu. Sestra mě okouzlila a taky trochu pobouřila. Ojedinělým, neotřelým způsobem. ()
Romanova prvotina Jachyma Topola z roku 1994. Sestra, to je CD,ktere natocili Psi vojaci v navaznosti na tuto knihu.A do tretice Sestra je film rezisera a scenaristy Vita Pancire, ktery v roce 2008 vznikl na motivy Topolova romanu s hudbou Psich vojakumO doslovnou adaptaci Topolovy knihy se nejedna, presto se znatelne drzi jejich zakladnich motivu.Vyzdvizena milostna zapletka prinasi do obrazove neuchopitelneho filmu jasnou dejovou linku,kterou mohou chapat i divaci, kteri nepatri k Topolove generaci., knihu necetli a hudbu Psich vojaku nikdy neslyseli.Otazkou je,jestli to staci na celovecerni film.Vysoka mira stylizace je diky vyborne kamere Vita Cihaka unosna.Tento film urcite vybocuje z komercne upocene rady trapnosti. ()
Galéria (9)
Zaujímavosti (7)
- Bylo vytvořeno 11 kopií filmu. (hippyman)
- Sám režisér přirovnává snímek s dvěma filmy Alaina Resnaise Loni v Marienbadu (1961) a Hirošima, má láska (1959). (hippyman)
- Samotné natáčení trvalo rok, aby byla ve filmu všechna roční období. (hippyman)
Reklama