Berlin Calling

Producent a DJ elektra je na drogách... hmm... a ještě něco novýho?? Je to nudný, krom Kalkbrennera všichni hrajou strašně, nulová výprava... snad jen ta hudba ujde (no dobře, je opravu dobrá)... Ale to na film nestačí!! Parafráze na Přelet nad kukaččím hnízdem je tu navýsost trapná, stejně jako spousta "emocionálně vypjatejch" scén. To opravdu většině stačí, aby ve filmu byla slušná původní hudba jinýho než klasickýho filmovýho rázu a hned je z toho dobrej film? Není! (05.09.2010)

Dlouho jsem na Berlin Calling čekal až jsem se konečně dočkal, i když jen s anglickými titulky. I když furt lepší něco než nic a já jsem si i díky tomu dokázal tento film bez problémů užít. Pro fanouška elektronické muziky je tento film ten pravý balzám na duši, a věřím, že pro obyčejnýho diváka to bude průměrná záležitost, kde hlavní roli figuruje muzika, drogy, sex a taková ta klasika. Jenže kdyby muziku nesložil Paul Kalkbrenner a sám by si nezahrál hlavní roli, asi by se tohle nestal kult a já věřím, že tohle kult bude. Dost dobře už je Paul Kalkbrenner v elektronické muzice něco víc, než jen obyčejný producent a DJ a to se může poštěstit skutečně málokomu. Příběh s s ničím nesere, zobrazuje podsvětí Berlína docela razantně, takže tam některé scény dost překvapí a reálnost možná i sledování zprotiví. Jenže je tam furt ona dokonalá muzika v podobě chytlavého a melodického minimalu, která rozhodně nenudí, i když by to tento styl ve většině případů dokázal. Paul Kalkbrenner je prostě něco víc, zvuky hledá v pohybu, při nástupu do metra natáčí zvuk zavírání dveří, rozjezdu metra...všecko to pak zachytává v jeho rukopisech. A to jsem ještě nemluvil o tom, že jsem měl možnost se dostat i do zákulisí tvorby muziky a o tom, co se děje pak, když už je muzika na světě a producent hodlá vydat desku. Berlin Calling pro skutečného fanouška elektronické muziky není obyčejný film, otázka je, co to udělá se zbytkem, který to asi zazdí, ale třeba ne. (27.08.2009)

A je to tu zase. Když už jsme si s Petem Tongem mysleli, že je konec, přichází na scénu nový DJ, Paul Kalkbrenner. Tento německý hudební mág se svému londýnského kolegy v mnohém podobá...drogy, sex, taneční hudba a zase drogy. Stejně jako hudba, i jejich životní styly se od sebe moc neliší a tak musíme hledat rozdíly například v jejich psychických agoniích a vypořádáním se se sebou samým. Díky muzice tedy za 5*. :-) 77% (20.02.2010)

Jakožto posluchač elektronické hudby byl tento film pro mě téměř povinností. Vynikající hudbu od Paula Kalkbrennera znám již delší dobu a přiznám se, že soundtrack k tomuto snímku se ke mě dostal dříve, nežli snímek samotný. Dějem mě toto drama nikterak nepřekvapilo. Oceňuji však realistické ztvárnění berlínského undergroundu. Herecké výkony hlavních představitelů a v neposlední řadě pohlcující, deepově laděnou hudební kulisu, díky které si při konečném hodnocení tento snímek zasloužil i tu pátou hvězdičku. Podobné snímky: It's All Gone Pete Tong , Groove . (02.10.2009)

Sledování jsem dlouho odkládal, protože ve filmech nějak nevyznávám jiný jazyky než angličtinu. Je to sice omezeneckej pohled, ale v případě Berlin Calling bych toho asi litoval. Pro vyznavače elektronický hudby je to povinnost, stejně jako It's all gone Pete Tong. Filmový zpracování a spojení s geniální minimalovou hudbou je podle mě výborný. Samotnýmu filmu bych dal ****, ovšem za hudbu se to prostě musí dorovnat na pět. Soundtrack jsem poslouchal už mnohokrát ještě před zkouknutím filmu a asi hlavně kvůli hudbě jsem se k tomu dokopal a donutil přehlížet tu němčinu. (29.03.2010)