Prežiť svoj život

Celé tahle přehlídka úžasné animace začala skvělým intrem v podání samotného Švankmajera. Film nabízí dokonalé propojení animovaných a hraných sekvencí, smršť výborných nápadů, většinou na motivy psychoanalýzy, od nafukujícího se melounu po vytrhávané zuby, strašně se mi líbily při určitých slovech záběry jen na rty aktérů, ovšem nejlepší byli Freud a Jung na zdi dávající si pěstí.Takže výtvarnému zpracování nemám co vytknout,ale bohužel snímek samotný je velmi předvídatelný a zdlouhavý,proto to nízké hodnocení. (10.02.2011)

Všimli jste si, kolik toho ve Švankmajerových filmech vypoví o člověku ústa a hlavně zuby? Třeba v tomhle snímku - psycholožka s výhružně trčícím špičákem, doktor s arogantně zlatým zubem, manželka s dominantním předkusem, který se zmenšuje s jejím narůstajícím zoufalstvím, perfektní bílý chrup Evy Animy Evženie, bezzubá žebračka Superego Bůh a Freud výsměšně vyplazující jazyk. Anebo zbavení se malého Petříčka zobrazené právě drastickým trháním stoliček. Detailů právě na spodní čelist je ve filmu nespočet, jsou součástí jak reálného, tak i snového světa. Jenže právě v rozlišování těchto světů to Švankmajerovi docela dře, vždyť on všechny výtvarné hrátky a infantilní úchylnosti využívá úplně kdykoliv, takže svět spících naprosto zaniká a ani zdaleka se nevyrovná Gondryho poetické piplačce s celofánem nebo Nolanovým geniálním propletencům. A pak ten příběh. I kdyby Švankmajer vydoloval ze svého výtvarného nevědomí sebevíc, nikdy to neodvede pozornost od opravdu hloupého příběhu o pánovi, který vlastně celý život toužil být dobrým manželem své matky a správným otcem sama sebe. Přežít sto pět minut v kině pak může být těžší než přežít celý svůj život... (26.06.2011)

LFŠ 2011: Určite to najlepšie, čo som na tejto flmovke videl. Skeče, gagy, zvraty na každom kroku, skvelá zábava, no keď som chcel samotný príbeh niekomu prerozprávať, tak film vyznel úplne depresívne. V tom si myslím, že je to pravé umenie tohto filmu. A jednoznačne najlepšie scény sú z psychoanalytickej kliniky. (31.07.2011)

Jan Švankmajer a jeho tvůrčí "senilita" se ubírá správným směrem, jejíž genialní originalitu a přínos světové kinematografii si leckdo ještě neuvědomuje. Prokletý ostrov na Žižkově nabízí strhující podívanou, citlivou, chytrou a vnímavou,hořkou a zároveň sladkou, hodná mistrům svého řemesla. Chválu tak trochu pěji i na veřejnoprávní televizi, která produkuje tam kde má. Asi nejlepší český film za poslední dva, tři roky... (09.11.2010)

Z kina jsem odcházela nadšená a s širokým úsměvem na tváři a ještě hodinu po filmu se smála. Podle mě to je nejlepší Švankmajerův film, i přes to, že je kritizován pro svojí jednoznačnost a nízkou surrealismističnost. Zrovna tímto filmem by ale měl začínat každý Švankmajerův divák, protože vysvětluje všechyn jeho předchozí filmy. Především z psychoanalytického hlediska a tak krásně a přirozeně, až srdce zajásá. (01.08.2011)