Prežiť svoj život

Přežít zvůj život není nejsilnější Švankmajerův film, ale v porovnaní s ostatnímy výplody filmového světa (nejen Česka) je to pořád krásná, hravá podívaná, která si ty 4* zaslouží. Příznávám se bez mučení. Tvorbu pana scénáristy/režisér/výtvarníka Jana Švankmajera mám zkrátka rád a pro podobné hravě-ujeté snímky mám slabost. Zajímavé komentáře: Maemi, Rosana... (15.11.2011)

Grafická podoba filmu zcela bez výhrad. I když Švankmajer pracuje jen s jedním nápadem a nekombinuje jich víc (jako třeba Gondry), film svojí podobou baví a táhne celou dobu. Hlavně zpočátku filmu je radost jenom koukat na vizuální a snové obrazy, které se spojují do vtípků na psychnoanalýzu, mnohovýznamnových symbolů nebo do prostých vizuálních gagů. Každopádně po první půl hodině, když se divák ve filmu rozkouká, přichází nuda způsobená nedostatkem dějovosti. Příběh stojí na místě, nikam nespěje, a na závěr spíše přestane, než že by zcela skončil. Je to sice srovnávání nesrovnatelného, ale právě tahle absence příběhu ubírá Přežít svůj život body, které nasbírala třeba Nauka o snech. (30.06.2011)

Z kina jsem odcházela nadšená a s širokým úsměvem na tváři a ještě hodinu po filmu se smála. Podle mě to je nejlepší Švankmajerův film, i přes to, že je kritizován pro svojí jednoznačnost a nízkou surrealismističnost. Zrovna tímto filmem by ale měl začínat každý Švankmajerův divák, protože vysvětluje všechyn jeho předchozí filmy. Především z psychoanalytického hlediska a tak krásně a přirozeně, až srdce zajásá. (01.08.2011)

Všimli jste si, kolik toho ve Švankmajerových filmech vypoví o člověku ústa a hlavně zuby? Třeba v tomhle snímku - psycholožka s výhružně trčícím špičákem, doktor s arogantně zlatým zubem, manželka s dominantním předkusem, který se zmenšuje s jejím narůstajícím zoufalstvím, perfektní bílý chrup Evy Animy Evženie, bezzubá žebračka Superego Bůh a Freud výsměšně vyplazující jazyk. Anebo zbavení se malého Petříčka zobrazené právě drastickým trháním stoliček. Detailů právě na spodní čelist je ve filmu nespočet, jsou součástí jak reálného, tak i snového světa. Jenže právě v rozlišování těchto světů to Švankmajerovi docela dře, vždyť on všechny výtvarné hrátky a infantilní úchylnosti využívá úplně kdykoliv, takže svět spících naprosto zaniká a ani zdaleka se nevyrovná Gondryho poetické piplačce s celofánem nebo Nolanovým geniálním propletencům. A pak ten příběh. I kdyby Švankmajer vydoloval ze svého výtvarného nevědomí sebevíc, nikdy to neodvede pozornost od opravdu hloupého příběhu o pánovi, který vlastně celý život toužil být dobrým manželem své matky a správným otcem sama sebe. Přežít sto pět minut v kině pak může být těžší než přežít celý svůj život... (26.06.2011)

"Psychoanalyticka komedie". Tohle jsem jeste nevidel. Fotografie hercu, ktere Svankmajer animuje.Uvidite chodici domy, detskeho medvidka s obrim penisem, mile tvare na bankovkach, pohovku uprostred ulice nebo kosti v kocarku. Urednik pendluje mezu prisnou manzelkou doma a nudou kancelare a unika do sneni. Vysvetleji snu hleda u psychoanaliticky, u niz na sebe utoci Freud s Jungem. Je zde nadsazka a vytvarno vzbuzuje pocit neskutecna. Hrdinova manzelka se za nim vyda za tajemstvim jeho snu. (14.01.2024)