Mucu enmei rjú gaiden: Šura no toki

Shura No Toki vypráví postupně tři příběhy, ve kterých se skutečně žijící postavy jako například Miyamoto Musashi či Sakamoto Ryoma setkávají v různých situacích s legendami opřenými bojovníky Mutsu. Tedy přesněji, v každém příběhu se nachází jeden Mutsu, který je vždy hlavní postavou a v tom je kámen úrazu. Nejen že se od sebe nedají rozeznat, jelikož vždy vypadají úplně stejně a liší se vlastně jen jménem a dobou, ve které se objevují, ale navíc se pokaždé i stejně chovají a to tak, že připomínají kombinaci hloupého Honzy a Otesánka měnícího se při souboji se silným protivníkem v nadživotní mlátičku. Jako postava se vůbec nevyvíjejí, což není problém v prvním, nejlepším a nejkratším příběhu, kde v podstatě jde jen o závěrečný souboj s Musashim a vše předtím slouží jen k tomu, aby se ukázalo jaký to oba jsou machři a souboj tak získal pořádný náboj. V druhém příběhu, kde se Mutsu přidává k dívce a jejímu starému pomocníkovi, kteří se snaží dostat na turnaj konaný před samým šogůnem, se poprvé objevuje druhé úskalí použitého modelu. Pokud je Mutsu vložen do mytického rámce bez ukotvení v skutečných historických událostech ( o jeho souboji s Musashim se v dalších dílech mluví jako o legendě) a jde vlastně jen o něj a jeho protivníka, vypadá to celkem přirozeně a dá se jednorozměrnost jeho postavy přežít, ale jakmile se kolem objevují další postavy, které nemají prostor a navíc se vše snaží skloubit se skutečnou historií, začínají se v ději objevovat nesmysly a kupit se zbytečné, děj nikam neposouvající scény. Druhý příběh ještě zachraňuje celkem svižný průběh a postava Yubeie Yagya, která působí dost démonicky a zábavně, takže se to dá přežít, to se ale nedá bohužel říct o závěrečném příběhu, odehrávajícím se za doby občanské války proti šogunátu. Sem už se postava Mutsu vůbec nehodí, což je vidět při směšných scénách větších bitev, a navíc se stává společníkem hlavního strůjce revoluce, Sakamota Ryomy, jedné z nejotravnějších postav, se kterou jsem se v anime kdy setkal. Jeho odporně svatouškovsé postoje, neustálé dělaní "ča ča ča", kterým uváděl snad každou svojí řeč, které se stejně nikdy netýkali ničeho jiného než pitomě znějících vět o věčném přátelství s Mutsu a tím, jak je rád že ho potkal a podobně. Navíc zde po většinu času chybí skutečný protivník, se kterým by se utkal a když už se objeví, je příliš pozdě na to, aby souboj získal skutečnou sílu a divák si ho mohl pořádně užít, jelikož prostě k protivníkovi neměl čas si udělat nějaký vztah. Je to celkem škoda, kdyby tvůrci skončili po prvních dvou příbězích či nejlépe po prvním, byl bych spokojen, takhle můžu jen nespokojeně bručet nad promarněnou šancí a dát slušné dvě*. (13.04.2009)

aneb 3 "bratri" po japonsku. vlastne 3 generace Mustu a tim padem 3 pribehove celky. 1. nejlepsi a vlastne by bylo postacujici, kdyby to tam skoncilo a bylo by to za 4 2. revenge movie, ktery je uz trosku horsi, ale porad hezky koukatelne diky turnaji 3. revoluce proti Shogunatu, kte vlastne jde zrejme o priblizeni japonskych dejin publiku. Cele je to protkane realnymi postavami a udalostmi z historie. (27.05.2019)