Láska a iné kratochvíle

Ta čtvrtá hvězda je nepřekvapivě jen a pouze za Natalii, která tradičně předvádí skvělý výkon a silně zastiňuje zbytek hereckého obsazení. I když v tomto případě jí to asi nedalo zase tolik práce, jelikož její kolegové, zvláště pak Scott Cohen, jsou neuvěřitelně nevýrazní. Film jako takový je značně civilní, a kdo očekává nějaké "kulervoucí" drama, bude zajisté zklamán - naopak ten, kdo si chce jen odpočinout sledujíce problémy obyčejného člověka převedené na filmové plátno, bude pravděpodobně spokojen. (13.07.2012)

Donu Roosovi se povedlo natočit velmi silný, emočně nabitý příběh ze života názorně zobrazující spletitost mezilidských vztahů na všech úrovních. Nemohu se však zbavit pocitu, že se vyprávění drží trochu zpátky jako by se bálo být více vyhrocenější až na dřeň. Z filmu na první pohled vyzařuje pevné a jisté režijní vedení, které se v kombinaci Natalií Portman, podávající jeden ze svých fantastických výkonů, ukázalo jako zásadní pro úspěch tohoto filmu. Tím nechci snižovat ostatní herce, kteří hrají taktéž výborně včetně nezvykle dramatické Lisy Kudrow, která rovněž potěšila. (01.10.2013)

Tady je tolik nepříjemných postav, že se na to ani nedá koukat. Lisa Kudrow je prvoplánově mrcha a jde jí to dobře, jenže její postava nemá žádnou lidskou rovinu. Natalie se tváří jako zajímavá milá, ale má v sobě trauma, které postupně začne diváka unavovat. Ano, chápu, že ztráta dítěte je složitá, ale dají se o tom natočit i lepší snímky. (03.07.2014)

Velice citlivé drama o vyrovnávání se matky se ztrátou dítěte. Natalie Portman se této role zhostila velice citlivě a nechává sebou proudit pochopitelné emoce - zlost, vztek, pocit, že jsou všichni proti ní (a podle toho se k nim i chová). Díky tomu všemu také velmi těžko nachází cestu k nevlastnímu synovi, tedy dítěti z manželství, které sama rozvrátila. Trápí ji však jediná myšlenka a s tou se musí vyrovnat.. (09.07.2011)

Nikdy bych nevěřil, že film s tak silným dramatickým potenciálem, příznivými komentáři a především s půvabnou Natalií Portman mě zklame natolik, abych nakonec neudělil ani průměrné hodnocení. Za jediný skutečný klad považuji právě přítomnost Natalie, která prakticky nesleze z obrazovky. Za podobnou dramatickou roli by leckterná seriálová hvězdička udělala prakticky cokoliv. Natalie je nejen pohledná, ale i talentovaná herečka, takže po této stránce jí není co vytknout. Jenže scénář film kormidluje do těch nejprovařenějších vod hollywoodského studiového mainstreamu s citovým vydíráním, knižními dialogy, přemoudřelým děťátkem a typickým happyendem. Hudba je vážně srdcervoucí, a to bohužel myslím ironicky, ale film sráží o dvě třídy zpět především dialogy. Věty typu snad jsem nebyl dobrý manžel, ale myslím, že jsem dobrý člověk, nejsou nic proti tomu, co je scénárista ochoten vložit do úst svých hrdinů v klíčových momentech. Scénárista si sice hraje na velké drama, ale k opravdovému střetu a zásadnímu konfliktu nemá odvahu. Soužití dětí s novými partnery jejich rodičů mívá často mnohem horší průběh i přes ty nejlepší úmysly dospělého. A ještě jedna věc mi vadí. Člověk by při sledování americké studiové produkce snadno nabyl dojmu, že americká společnost se skládá takřka výhradně z elitních právníků, prestižních lékařů a úspěšných podnikatelů, kteří považují za naprosto zásadní, aby se jejich ratolest dostala ze soukromých jeslí do prestižní mateřské školky a odtud na exkluzivní soukromou základní školu považovanou za přípravku na Harvard. Jejich spolužáci mohou mít i jinou barvu pleti, ale nikdy nesmí být z jiné společenské třídy, prostý plebs by patrně mohl jejich děti kontaminovat. Jo jo, i vláda meritokracie může být někdy k zblití. Celkový dojem: 40 %. (18.10.2013)