Země ledních medvědů

Začátek filmu byl trochu černobílý, ale pak mě to vtáhlo. Co mě na islandské tvorbě těší, že nekončí sladkým happy-endem, ale zároveň to končí pozitivně. Trochu nechápu ty komentáře, které si stěžují, že se to točilo moc vevnitř. Vzhledem k tomu, že se to odehrává o Vánocích, a ještě v té nejodlehlejší oblasti dost na severu, tak je třeba si uvědomit, že je tam světlo jen pár hodin, a pokud je hnusně, tak je akorát šero celý den. S přihlédnutím k počasí, se to odehrávalo venku až moc. :-) Také by mě zajímalo, jak moc velký problém je k filmu přidat titulky, když už je k tomu dabing, takže už to stejně někdo musel přeložit. Ono zas tolik lidí, co to dá v islandštině jen z odposlechu, není, a odpůrci dabingu si to nekoupí. V pár pasážích jsem musela přepnout na češtinu, (duchovi moc nebylo rozumět). Emoce postav byla stejné asi jako u rychlodabingu. (02.10.2009)

"Chceš vidět naše koně ??" - "Viděl jsem je na fotkách !!" ;) Tak přece jen je to všude pořád stejné !! Dnešní děcka prostě zajímají úplně jiné věci než jejich rodiče, nemůžou žít bez mobilů, facebooku či internetu obecně, a tak není divu, že snímek s názvem Bez připojení má tak, i přes svoje zacílení na velmi mladého díváka, hororovou příchuť.. Mimo to právě tahle vůbec ne špatná a vůbec ne bezduchá, a to skutečně ve všech smyslech slova, islandská báchorka dokazuje, že v té malé nehostinné zemičce by se nejspíš pražský taxikář neuživil..;) Pro mě osobně Duggholufólkið platí za opravdu velmi příjemné filmové překvapení ze severu, za jehož největší přednost, či naopak slabinu, to by stálo za delší úvahu, platí vedle absence konečné morality zejména velmi herecky slušní dětští představitelé Bergþór Þorvaldsson a Þórdís Hulda Árnadóttir.. No, a mimochodem, ten modrý kečup, to už se skutečně zdá jako velká prasárna !! ;) (27.07.2015)

Pod tímhle titulem by mohla být klidně podepsaná naše Věra Šimková Plívová, kdyby žila na Islandu. Film naplňuje znaky obvyklé pro její tvorbu, tzn. primárně je určen pro děti školního věku, řekněme mezi 7 a 13 lety, a má mírný přesah do oblasti rodinného filmu. Ve snímku se sice objevuje duchařský motiv, ale ve skutečnosti není důležitý, podstatná je konfrontace hodnotového žebříčku a chování městského kluka přemístěného do nehostinné divočiny. Zároveň jde o konflikt a usmíření dvou povahově i pohlavím rozdílných dětí - opět typický znak pro naši nejvýznamnější režisérku dětské hrané tvorby. Kamera sice zdaleka nevyužívá všech možností, které islandská příroda poskytuje, ale i tak je na co se dívat. Příjemně krátká stopáž, herecké výkony i režie bez zjevných kiksů. Islandská kinematografie se loni sice mohla pochlubit úctyhodnými sedmi kousky, ale i tak je pro mě každé setkání s touhle tak trochu exotickou tvorbou vzácností. Celkový dojem: 55 %. (14.09.2009)

Všechno, co na pokusech o dětský film nesnáším. Dvě přemoudřelé zrzavé děti, šikanovaný kluk - nerd, který ale nakonec všechny zachrání včetně ducha kluka, věčně naštvaná holčička, pojídání syrových ryb, blijící pes, kluk, jak sere na záchodě, a než dojde na nějakou zápletku, uteče 50 minut. Ani krajina Islandu mne nijak nebrala. Návštěva ledního medvěda leda k smíchu. (19.05.2020)

Islandský film pro děti, v České televizi uveden pod názvem "Bez připojení". Neliší se od dánské produkce. Stejně jako ona ukazuje rozvrácenou rodinu jako běžnou věc (nevlastní sourozenec, nová manželka otce atp.), navíc novopohanské a spiritistické praktiky děvčete (záliba ve vyvolávání duchů) mohou být návodem taky si to ze zvědavosti vyzkoušet. Žánrově jde o drama z drsných ledových končin s duchařskými prvky, děti se jistě nudit nebudou, ale v podstatě to dobré není... (03.10.2010)