Dylan Moran: Like, Totally

To máte stejné, jako když se z předpovědi počasí dozvíte, že od západu dorazí do místa, kde bydlíte, výrazné bouřky s krupobitím, přívalovými lijáky a silným větrem, který bude brát střechy, převracet auta a kácet stromy. Když má ta situace nastat, kašlete na zalévání zahrádky i přesto, že listy okurek se na znamení protestu odívají do hnědé barvy. Má přece být ta hrůza a proč tedy riskovat, že to přijde náhle a vy zmoknete na kost a utrpíte od krupobití otřes mozku? Proto se choulíte u na západ orientovaného okna a netrpělivě vyhlížíte tu slíbenou katastrofu. Dlouho nic, jen pár obláčků se líně povaluje po nebi. Pak vám začne tuhnout krev v žilách: slyšíte hřmění, které je čím dál silnější. Ale směrem na západ stále nic. Je vám to divné, proto seberete odvahu a vyjdete z domovních dveří. Temná oblaka na sever, temná oblaka na jih a ještě temnější oblaka na východ, zde dokonce i se světelným doprovodem. Dokonce se i na pár okamžiků zvedne vítr, aby vám pročesal vlasy a následně odcestoval do zaječích. Ná západě už nic vidět není, jen modrá obloha, slunce a letadla. Temné mraky, který váš dům obklopovaly se postupně vzdálují dál na východ, hřmění slábne až do ztracena, slunce se kloní k obzoru a vám dojde, že není jiné cesty, než ty okurky přece jen zalít. Večer pak sedáte k počítači. Na ČSFD píšou, že to bylo opravdu mimořádné. Kousek od vás padaly kroupy velikosti slepičího vejce, které přinutily lidi schovat se do sklepů, támhle na řece byl dosažen třetí stupeň povodňové aktivity a bylo nutno evakuovat tisíce obyvatel a v krajském městě vítr odstrojil katedrále střechu. Jen u vás jaksi nic. Irské psisko se snaží, to bych si zpochybňovat nedovolil, ale moc mu to nejde, respektive u mě jeho snažení nezafungovalo. Ano, záblesky tam byly, jenže na víc než na pár uchechtnutí a lehce pokřivených koutků úst to nebylo. Dylan Moran totiž celou dobu vaří z vody, mluví o všem a zároveň o ničem a ta slavná nekorektnost nebyla tak nekorektní, aby to nějakého moralistu muselo obzvlášť pohoršit. Možná by to chtělo nabrat užší okruh témat a ta následně rozpitvat (jak to dělá třeba Volker Pispers, i když to je úplně jiná kategorie). Na ČSFD tamní meteorologové předpovídají, že v Monsteru budou padat kroupy velikosti pštrosího vejce. Co myslíte, mám jim věřit? 50 % (23.06.2016)

Nevydrží to - na pódiu musí kouřit, jíst, pít. Sice se míň cuchá, ale zato častěji ztrácí nit. A zase všechno, i ty zdánlivě dobré věci, představuje vždy především z té temné stránky. Ale, bože, já ten jeho svéraznej pesimismus TÁK ZBOŽŇUJU! I tu nevyzpytatelnost, s kterou láme jedno tabu za druhým. Obzvlášť to jeho "And then the cage comes down!" zvolané zrovna když už to vypadá, že aspoň na půl minutu doopravdy zvážněl. Ale u něj to skutečně není potřeba, on ta životní moudra pronese i s burácivým smíchem publika v pozadí. (06.06.2011)

Během výstupů působí neotesaně, neomaleně, nadává, kouří, pije a naráží na citlivá témata a to značně necitelně. Není mu dost dobrý žádný národ na zemi, nešetří ani Anglii, natož pak Irsko – odkud pochází, jakákoliv víra mu není svatá. Vypadá jako by právě vstal a vyběhl přímo na pódium, ale po cestě se stihl přimotat tak ke 2 - 3 přírodním katastrofám. Like, Totally působí „drsněji“ než předchozí Monster, ačkoliv Moran sám působí mladším na duchu, na kvalitě to neubírá, naopak přidává. Dylan zkrátka nejde nemilovat. Jeden z nejlepších komiků naší doby. (03.04.2009)

I think, L i k e, T o t a l l y is even more stylish than M o n s t e r and this is Moran´s c o n t r i b u t i o n . t o . p s y c h o a n a l y s :_________ „Tahle agresivita je fakt běsná... A potkáte ji všude... Jako možná si myslíte, že jste naštvaní na toho nemožného řidiče. Ale pravděpodobně to bude něčím jiným...Něčím z vaší minulosti... Možná jste podvědomě naštvaní na svoji matku. A tak ve svých 45 letech skončíte uprostřed ulice a zběsile ječíte...Takové chování musí mít nějaký důvod. [...] Možná si vzpomínáte na své dětství: Sedíte sami v kuchyni, soumrak přechází v sametovou noc, z dáli se ozývá křik dalšího dítěte a vy jste sami, protože právě nadchází zvláštní čas, kdy dostanete puding celý jen pro sebe. Ve dveřích se objeví vaše matka v šatech z padesátých let a voní po magnoliích a sušenkách... Postaví před vás puding a vy si přitáhnete židli a pak se objeví takový ten staromódně vypadající nanukáč... Takový, co se musí nakrájet nožem na chleba dřív než se rozpustí do oceánu sladkosti... Vy rozrušeně zvednete svou malou vidličku, zaboříte a vytahujete ten první kousek... A pak, a pak sklapne past! Past plná japonských pavouků-bojovníků... A ona si zapálí sirku o své předloktí a vyhodí vás do předsíně, abyste tam tančili pro peníze. A s tím se nikdy nevyrovnáte...To prostě není možné..." (18.04.2010)

O facku méně vtipné než vynikající Monster, ale pořád tu máme skvěle fuckujícího Dylana Morana, který si nebere servítky vůbec s nikým, od vlastních dětí až třeba po Němce- odpad Evropy :-) Tenhle týpek má prostě svůj vlastní, mírně svojský, pohled na život... až mi bylo párkrát mírně nevolno od žaludku, když jsem se přistihl, že spoustu věcí vidím stejně :-) Jinak klasika- víno, cigárko, tentokráte i čaj a sem tam zapomínání, o čem, že to vlastně mluvil, z čehož pramenilo přeskakování z tématu do tématu- zkrátka všechno to, co na Moranovi mám(e) rád(i). (03.10.2013)