Robocop

Robocop se povedl. Nasvědomí to má jak chytrý a domyšlený příběh, který zajímá osud postavy jako takové a smíření se situací že náš Robo již nikdy nebude člověkem, kterého by si jeho rodina přála mít. Příběh tedy zcela v pořádku a je opravdu velmi zajímavý. Režisér Padilha předvedl velmi kvalitní kus poctivé práce a lze se jen dohadovat o tom, kam by film vytáhl původně uvažovaný Darren Aronofsky. Obsazení herců je ukázkově luxusní a přestože mě chvilinku trvalo než jsem dokázal příjmout jakoukoliv postavu, herci skvěle padnou do svých rolí a zvláštní uznání zaslouží dvojice Oldman/Kinnaman. Pokud tady někdo vzpomíná na to jak dopadl remake Total Recall, tak mě by spíše u nového Robocopa pasovalo více přirovnání s novou Planetou opic. 70% (10.02.2014)

Dovolím si, ač fanoušek původního filmu a knihy, poznamenat, že toto zprcání kyborga do horkého křesla na Detroitské fízlárně se velmi povedlo. Nebudu vypočítávat pravděpodobnost omylu odklonu od reality ani permutaci chyby při předělávání stránek knih na plátno stříbrné, jsem si zcela vědom několika zásadních filmových chyb, kterých se José dopustil. Jsem ochoten oplakat i ztracenou atmosféru mírně postapokalyptického světa, protože to byl neskutečný nátřesk, navíc za fantastických komentářů páně Samuela L. Jacksona, který jako pokrytecké černé svědomí Ameriky vstupuje do dění. Starému Verhoevenovu roboťákovi se nedá upřít jistá nadčasovost. Už tehdy načrtli budoucnost Detroitu velmi pochmurně a my to dnes máme jako realitu. Detroit, mrtvé město, Detroit, město zločinu. V tomhle nový snímek silně kulhá, neukazuje žádný takový svět, zde je vcelku jako takový upozadněn. Víme jen, že USA stále vyhrává celosvětový boj proti terorismu (juchů). Přitom se o vykreslený budoucí svět většinou sci-fi filmy opírají. A hele, vůbec to nevadilo, že teď tomu tak není. Tady je v hlavní roli lobby za robotizaci armády. To je problematika, panečku. Kyborgova akční jízda je jen bonbonkem na celém filmu. Tedy si říkám, komu je vlastně film určen? Váhal jsem, zda dát jen tři body ale nakonec dávám čtyři, za Hokus Pokus při závěrečném testu Murphyho šasi. Vše k robo kopáči mám rád, tak fandím i tomuto zpracování. Bavil jsem se a věřím, že i při druhém zhlédnutí se nudit nebudu. (21.02.2014)

Som výrazne zmätený. Má to viacero pôsobivých náznakov vypovedajúcich o tom, že ak by režisér dostal úplne voľnú ruku, mohla z toho za istých okolností skutočne byť sci-fi udalosť roka. Takto je to len niečo veeeeeľmi jemne nadpriemerné. Niečo, čo obsahuje zopár super postáv, zábavných vecí, kvalitných hercov, mrazivých nápadov, výstižných momentov i podarených pasáží, oproti ktorým však v ostrom kontraste stoja scény dlhé, nudné nezáživné a ani akcia (od ktorej sa vzhľadom na meno režiséra asi čakalo najviac paradoxne napriek tomu, že ani jedna z jeho všetkými dosť nepochopiteľne milovaných Elitných jednotiek rozhodne nie je akčný film) nestojí za veľa. (15.11.2016)

Kterak Hollywood vykastroval dalšího kdysi tak osobitého režiséra... Blockbustery spíš míjím, neboť oni většinou míjí mne, na Robocopa jsem se ovšem těšil, jelikož právě tenhle film byl dalším, celkem logickým krokem v kariéře výjimečného brazilského režiséra José Padilhy, který se celosvětově proslavil svým opusem Tropa de elite (a jeho pokračováním). Tohle strhující syrové akční sociální drama z favel Rio de Janeira vypovídá velmi realisticky o tom, jak hodně je v mezní situaci posunuta hranice vnímání dobra a zla i toho, čemu se říká spravedlnost. Ten oslí můstek k příběhu robotického policisty, jak jej kdysi natočil Paul Verhoeven a nyní v remaku uzpůsobil k obrazu svému Padilha, se přímo nabízí. Spravedlnost vynucovaná absolutně, silou těžkooděnců BOPE, silou Robocopa. Obé velmi pravičácké, velmi kontroverzní, velmi nestandardní v relaci k západním hodnotám. Když píši ,,uzpůsobil k obrazu svému", myslím tím, co všechno mohl tak vysoce sociálně vnímavý tvůrce pocházející navíc ze země, která má kontroverzi vepsánu přímo ve svém sociálním uspořádání, z potenciálu dřímajícím v látce, jakou je Robocop, vytěžit. Ale ono to spíš vypadá, že si velká hollywoodská studia uzpůsobila k obrazu svému dříve tak osobitého režiséra. To, co jsem mu v Elitní jednotce věřil bezezbytku, náhle v přetuněném hollywoodském spektáklu smrdí kalkulem, do popředí se dostává módní pranýřovaní USA coby světového četníka (scény z Bagdádu jsou ovšem naprosto jalové a plané), onen fašistický rozměr zneužití policie vedoucí k proměně v policejní stát vyšel rovněž tak nějak do ztracena, jediným nosným uvěřitelným momentem je kritika nadnárodního kapitalismu, což mi na ideově (a ideologicky) tak bohatý námět přijde dost málo. Ano, jistě, je to remake, to má vznik takovéhoto filmu ospravedlnit, vždyť remake je teď v Hollywoodu taky v módě... Je to smutný paradox doprovázející Padilhův přestup do Hollywoodu - kritizovat omezování svobody ve světě a přitom se pro peníze vzdát své tvůrčí svobody... (02.05.2014)