Trhliny

Zpackané. Nadějný námět slibující opravdu vzrušující podívanou, precizně vystavěné prostředí, ale totálně utopené v metaforách. Postavy mluví jak herci na shakespearovských slavnostech, proměna miss G z velebené učitelky v posedlou fúrii je jen slabý anglický čajíček. Erotikou se bohužel šetřilo víc, než bychom chtěli. María Valverde ale překrásná. Podomácku dělané české titulky překládal asi nějaký Španěl, který přivlastňovacími zájmeny nešetřil. (09.03.2014)

Eva Green byla pro mě objevem před pár lety ve Snílcích... Tenkrát se mi však nezdála tak mysteriózní jako v tomto na výsost strhujícím filmu o nenaplněnosti lidských tužeb vedoucí až k překračování hranic mezi láskou a nenávistí, odvahou a zbabělostí... jak snadno se můžeme stát oběťmi manipulace slabých... Oč je film nenápadnější, o to více je působivý. (05.01.2013)

Film s kouzelnou atmosférou anglického venkova a 30. let. Tady ale bohužel veškerá originalita končí. Ve scénáři mohla zápletka působit neotřele, ale v reálu je to ohraný příběh nejisté ženy, která lže sama sobě. Nebýt poměrně spádovitého děje, talentovaných mladých hereček a zajímavé Evy Green, dopadlo by to ještě hůř. (25.03.2010)

Film Trhliny mě nijak zvlášť neuchvátil, možná jen tím, že jsem od něho očekávala zázraky, ale ty se nakonec nekonaly. Hlavní role velmi pěkně zahraná, ovšem téma dívčí školy skýtalo mnoho míst, kdy se prakticky nic nedělo a jen jsem čekala, kdy už se to pohne, ta místa nešla ani nějak prorozjímat čímsi hlubším. Knihu jsem nečetla a možná v ní by se dala najít náplň pro ona inkriminovaná místa a narážky, které nebyly nijak dotažené jako rozdílnost náboženství mezi nově příchozí a ostatními, čili úplně zbytečné. Ve většině případů bývá lepší nejdřív vidět film a pak přečíst knihu, v opačném pořadí bývám pravidelně zklamaná, tenhle film mě dokázal zklamat i bez předchozí četby a rozhodně podruhé už se na něj nepodívám, ke knize bych se nechala přemluvit. (31.01.2012)

Dívčí škola z minulého či předminulého století, zkrátka z doby, ve které se tyto příběhy ze staré Anglie obvykle odehrávají. Žačky jsou oblečené do ohavných stejnokrojů a učitelky jsou staré, vrásčité a upjaté do svých korzetů a důstojnosti. Jako divoká lilie mezi bodláky se mezi nimi vyjímá „slečna G“. Její nekonvenční krásu a nespoutaného ducha žačky bezmezně obdivují a učitelky tolerují – i když s nesouhlasně sevřenými rty a pohoršeně se chvějícím chřípím. Při pohledu zblízka je ale patrné, že tenhle poetický výjev z anglického venkova má značné trhliny. Drobná šikana se občas povážlivě zvrhne a slečna G svýma pozoruhodnýma očima hypnotizuje dívky jako šelma vyhlédnuté oběti. A každého predátora nejvíce dráždí oběť, která se nevzdává… Jordanu Scottovi se podařilo natočit slušně temný komorní příběh, který se naštěstí nepokouší o analýzu ženské duše, ani si nepřisuzuje povinnost předat divákovi nějaké hlubokomyslné poselství. Zato však v člověku hezkou chvíli rezonuje jako chvění vysokého tónu, které zní v uších ještě dlouho potom, co nastalo ticho. (30.03.2012)