Hrôza v Connecticute

Konzumní morbidita pro jednadvacáté století aneb Silent Hill v Amityville... Filmy, kterým máte uvěřit, protože se to stalo nebo protože by se to třeba mohlo stát, mohou být vyprávěny různě. Peter Cornwell vsází ve svém The Haunting in Connecticut na obrazotvornou stránku věci, na působivou moderní kameru, na maximální možné tempo příběhu a co možná nějvětší počet pohledů do tváře zla. Pro mě však víceméně bezostyšně a zbytečně tlačí "na pilu", jako by se sám bál trochu tajemnějšího minimalismu, bez zbytečného předehrávání a vnucování dílčích (vý)jevů. Já sám bych klidně vsadil na dokumentárnější syrovost, něco ve stylu úvodních a závěrečných fototitulků, kde by příběh nejen otevřeně vyprávěl, ale taky dokázal klást znepokojivé otázky. Bezchybně funguje atmosfericky přená hudba Roberta J. Krale, snad akorát škoda té absence čistě nehudebních, na zvuku/ruchu postavených pasážích. Takže celkově? Jedna nepěkná historie, jedna velmi pěkná Amanda Crew, jeden překombinovaný závěr a jeden napůl zplacený úvěr (pro atmosféru). Duchařina, která říká víc, než by musela, přesto ji však v rámci žánru řadím k malým překvapením. [final rate: 65%] (26.02.2011)

Nic originálního, přesto bavilo. Mělo to atmosféru, spád a herce, které bych sice na Oskary nenominovala, ale na Zlatou malinu taky ne. Duchařská věc, kdy se rodina (jak já nemám ráda starostlivé filmové rodiny) kvůli rakovině dospívajícího syna přestěhuje do velkého domu se záhadnou historií, aby to měli blízko do nemocnice, kde na nemocném zkouší novou léčbu. "Kdyby měl halucinace, léčbu přerušíme", volají doktoři. Problém je, že pacient halucinacemi trpí od prvního dne nastěhování, a zdaleka to není jen léčbou. Malilinkatou chvíli jsme postřehla inspiraci Barkerovou Knihou krve - že neuhádnete kterou? (08.03.2010)

Rodina se přestěhuje do Connecticutu, v novém domě si jejich dosti nemocný syn vybere místo na spaní ve sklepě, ve kterém jsou dveře, které nejdou otevřít, ale nikomu to nevadí a nechají ho tam spát. True story. Neříkám, že by něco oním podíváním vyřešili, ale.. jsou to dementi a atmosféra pak stojí za prd. (23.08.2012)

HvC je vynikajícně natočenej, skvělá řemslná práce. Ale jeho největši slabinou je Gallner, když nehraje to ubožátko který umírá a řeší tam jiné věci tak to i ujde, ale jakmile jde do vážnosti tak nezbývá než vyprsknout smíchy. Cornwell po skvělém zážitku s Ward 13 opět dokazuje že má co nabídnout, i když o originalitu tu nejde tak natočil opravdu skvěle řemeslně odvedenou práci. Jen má problém s výběrem herců, a i když Koeatese mám poměrně rád tak tady mi přišel takovej děsně připosranej. (22.07.2010)

Podle skutečné události...cha, cha...jistě, blesky jim křižovaly barákem, dveře se samy otevíraly a zavíraly a dům se otřásal v základech. No, tomu snad uvěří jen naiva. Další duchařská tuctovka, která nevyděsí. Oceňuji, že film není přeplněn prvoplánovými lekačkami a že je zde nápad s krematoriem a nekromancií. Jenže co s horrorem, když naní strašidelný, ba co dím, spíše úsměvný. Zlaté hammerovské strašení... (03.12.2016)