Hačikó: Príbeh psa

Nasnáším ten film! První hodinku jsem lehce znuzeně krčila rameny a říkala si: "A co? S vlastními psy jsem si zažila a stále zažívám více zábavy." Jenže pak se to stalo a já si po zbytek stopáže připadala jak taliánská plačka, snad jen rvaní vlasů chybělo. Ne kvůli Ryčrda, toho jsem mohla okašlat, ale trochu pro jeho rodinu a hlavně pro toho čokla, pro tu nekonečně věrnou psí duši, neschopnou pochopit, jak marně čeká, až se ten slizký páníček zase objeví ve dveřích nádraží. Tudíž jsem se provzlykala k závěrečným titulkům, bez ohledu na tmu si šla ven chvíli pohrát se svou chlupatou ničitelkou, odměnit ji hrstí piškotů jen za to, že je... a teď tady uroním 4 mokré hvězdičky s dodatkem: už tenhle film nechci vidět! Taky by na něj neměl koukat nikdo s vlažným či negativním přístupem k šelmám psovitým. 75% A mimochodem, Hačiho styl vítání má moje psice důrazně zakázán; nejsem vůbec nadšená, když dostanu blátivý kopanec do žeber. (29.06.2013)

Poslednú pol hodinu som preplakal ako malé batoľa. Myslím, že to je absolútne postačujúce zdôvodnenie môjho hodnotenia. __ Aj keď nadovšetko rešpektujem názory druhých a nikomu ten svoj nechcem vnucovať, stále nedokážem pochopiť individuá, ktoré dali Hachikovi menej ako tri hviezdy, a vo svojich komentároch film zahrabali pod čiernu zem. Na druhej strane treba uznať, že režisér neponúka nič prelomového. Jednoduchý príbeh, zabalený v americkom šate, s kopou srdcervúcich scén. Pravdepodobne si budete musieť vybrať, či svoju myseľ necháte pokojne plávať v emocionálnom tresku alebo riešiť príbehovú prostosť a nízku angažovanosť zo strany scenáristov. Ako to však už poväčšine býva, v jednoduchosti je krása. (01.08.2010)

Hachiko byl pes mého dědy. Každý ho nazýval záhadným psem..... Jednoho dne se R.Gere stal nejen milovníkem žen, tance, ale i psů. Mé hodnocení není objektivní!!!! Jakožto majitel psa jsem viděl víc než jen sondu do rodiny, která má psa a důkaz, že PES JE NEJLEPŠÍM PŘÍTELEM ČLOVĚKA. A přestože jsou psí (zvířecí) instinkty fantastické, vy ostatní se na film podívejte pouze v případě, když budete mít potřebu uronit slzu za starýho psa (nemyslím Gereho). Nebo jestli potají myslíte na Gora. Každopádně, nikdy by jsme neměli zapomenout na ty, které milujeme. I když nejsme psi. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne Víte že? Skutečný Hachiko opravdu existoval? Jeden by mu snad i záviděl… (23.03.2010)

Na můj vkus se zde děje vše až příliš rychle... ostatně celá zápletka se dá shrnout ani ne jednou větou, ale spíš tak pěti slovy, takže mám z filmu takový sporý dojem. Ale to jsou jen dojmy. Co se týče skutečných kvalit filmu, tak Lasse Hallström je skutečný mistr ždímání citů, vše je podřízeno právě tomuto jedinému cíli: dojmout diváka. A to se mu skvěle daří, dokonce i v mém případě. V některých momentech se ale scénář musel hodně přizpůsobovat svému cíli: například prodavač párků i "přednosta stanice", kteří zřejmě oba nikdy nezmění své povolání - oba zůstávají na svých místech právě proto, aby se s nimi mohl Hachi neustále sektávat... Stejně tak podivná mi přišla osoba japonského profesora, který tvrdí, že japonští psi mají japonskou mentalitu, a proto nebudou nosit míček (bez ohledu na to, že je příběh založen na skutečných událostech). Takové mini-detaily, jakože nakonec i Hachi přinese míček, pak působí poněkud křečovitě. (31.03.2012)

Film se spoustou klišé, který mě ale neuvěřitelně emočně zasáhl. Film je citové vydírání a je jen na vás, jestli na to skočíte, nebo ne. Já jsem na to bohužel skočila a u filmu jsem si fakt pobrečela, jako už dlouho ne. Pro milovníky psů je film ideální. Film není dokonalý, ale nesmírně dojemně natočený. O to více, když víte, že je film inspirován skutečným příběhem. Bylo by hezké vědět, že mi bude někdo někdy tak věrný, jak to dokázal tento pes Hachiko. (18.11.2010)