Somers Town

Byť najdeme několik klišé typických pro nezávislý film, s hodnocením z maxima dolů nejdu, přestože bych možná měl. Britský sociální realismus o dvou pubescentech lapených do spárů velkoměsta a svých problémů, přesto pohodový, komediálně laděný snímek. Černobílý, s výjimkou závěrečných sekvencí (ty lze chápat nespíš jako sen…). Se stopáží krátce přes hodinu. (09.04.2012)

Trochu poodhalená tvář do života imigrantů v jedné londýnské čtvrti s jejich nejen sociálními problémy. Osamělý Marek zde poznává Tommyho, stejně osamělého a postupně mezi nimi vzniká přátelské pouto. Začínají spolu prožívat mnoho situací odpovídající jejich věku, například společnou náklonnost k francouzské číšnici Marii, která byla opravdu moc roztomilá. Je to takový malý, milý, velký film s krásným sněním na konci. (15.06.2012)

British Sink Cinema šmrncnuté Jarmuschom. Turgoose je fakt herecký talent. Somers town lavíruje medzi drsnosťou britských sociálnych drám a poetičnosťou nezávislej dlhozáberovej čiernobielej kinematografie. Príbeh dvoch outsiderov v Londýne odkrýva mizériu života či už domáceho obyvateľstva alebo emigrantov z východnej Európy bez samoúčelnej snahy byť depresívny. Naopak film zachytáva ich trápenia veľmi triezvo, bez zbytočného dramatizovania a vlastne hovorí, že aj ten mizerný život tesne nad dnom spoločnosti je sem-tam sranda. (30.07.2014)

Hořké, ale i úsměvné, sem tam opravdu pobaví. Film nabízí hlavně kouzelnou atmosféru času dospívání (a s ním spjatých radostí a strastí) a samozřejmě také ústřední dvojici chlapců, kteří ani nemůžou být víc rozdílní a přesto mezi nimi postupně vznikne tak silné přátelství. A líbil se mi i ten sice naivní, ale pěkně barevný konec jakožto výstup z šedé reality a sen v jednom. Vizuál a hudba byly také prima. Za mě to budou slušné 4*, spokojenost. (05.07.2014)

Tak má podle mě vypadat obyčejný malý sociální film, tedy něco, co se u nás vůbec netočí. Somers Town je snímek, kterej umí skvěle přepínat mezi humornou a existenciálně naléhavou podobou a kterej nachází ryzost na těch nejméně pravděpodobných místech - v citlivosti lidí z okraje společnosti (aniž by vytvářel stroj na výrobu klišé). Skvělý (a nikoli naivní, jak jsem si přečetl v některých komentářích) mi přijde ten barevný kontrast na konci filmu, kde se černobílé zrno promění na retrobarevnej negativ. Právě skutečnost, že nejde o přechod do klasické barvy, ale je použit ten retro-filtr, činí konec filmu interpretačně velmi zajímavý - jednak může jít i iluzívní přitakání útěšnosti (lidské sny mohou dojít naplnění) a jednak může jít pouze o zhmotnění vysněného přání, které se v realitě ale nepodařilo uskutečnit (a existuje tedy pouze v hlavách hlavních hrdinů). (14.08.2014)