Odplata

Moje hodnocení rozhodně ovlivnil závěr, který jsem ani náhodou nečekala a úplně mě vyvedl z míry, protože se naprosto vymknul USA finálním závěrům s podobnou tématikou, takže někoho může totálně naštvat. Revanche není námětově vysloveně nějak originální, ale mě chytlo i to pomalé tempo v kterém nechybělo napětí až do úplného závěru a z psychologického hlediska se mně moc líbila postava Alexe, kterou hrál skvěle a přirozeně sympatický Johannes Krisch . (07.10.2014)

Páčil sa mi námet, ale to pomalé tempo bolo hrozne ubíjajúce, chcelo to väčší dramatický "drive" a mohutnejší útok na divákove emócie. Na druhú stranu, očaril ma nečakaný koniec... nie, nečakajte nič bombastické, ide skôr o rozuzlenie nasiaknuté človečinou a veľkým dúškom reálnosti. Vďaka záveru sa tak prikláňam k lepšiemu hodnoteniu. 70/100 (02.03.2015)

Rakouská kinematografije je díky Hanekemu, Seidlovi a teď i Spielmannovi přinejmenším hodně osobitá. Díky tomu poznáte rakouský film na sto honů. K tomu to pomyslnému "filmovému, rakoskému vzorci" si k Revanche přidejte severskou dogmáckou surovou kameru, Dardennovskou sociální vytříbenost a venkovskou, "zvrácenou" idylku, alá strejda Lynch a je vymalováno.... (16.09.2009)

Volně plynoucí drama z prostředí kriminálních živlů, které zhruba v polovině přehodí výhybku nečekaným směrem. Lidské osudy, morální dilemata a neschopnost se přiklonit jen k jedné postavě - to vše zahalené přesnými hereckými výkony v pozvolna budovaném snímku, jenž sází na naprostou autenticitu, jíž pomáhá především výtečná kamera (příklad: scény v lese, jež osvětlují pouze baterka námi sledované postavy, jsou nejen formálně působivé, ale i vtahující). Zmíněný přechod vám možná z počátku nemusí přijít k chuti a ke konci už přeci jen film ubíhá příliš pomalu, ale výše zmíněné vše vyvažuje. (43. MFF KV - 4.7.08) (13.07.2008)

Götz Spielmann a jeho civilná štúdia správania sa nižšej vrstvy v krajných a zložitých podmienkach, ktorá "šľape do pedálov" úsporným tempom a tento rytmus si drží až do samého záveru. Žiadna do očí bijúca akcia, žiadna audio výstavba (okrem čvirikania vtákov), jednoducho prostá, dlhým strihom (objekt odchádza, záber ostáva) prevažujúca dráma najprv dvoch, neskôr štyroch osôb. Empirické uvedomenie, že náhoda je blbec a učiniť správnu voľbu vo chvíľach keď sa láme chleba nie je vždy také terno. Osudy krútiace sa okolo jednej nepríjemnej udalosti sa navzájom pretínajú a v posledných minútach dedukujú zdravú a pravdivú pointu. Pomsta je sladká, hovorí sa, ale má niekedy opodstatnenie? (06.08.2009)