Nejvzdálenější cesta

Po shlednuti teto bravurni taiwanske romantiky, (ktere pres veskerou melancholii nechyby ani humor) mi na 43. MFFKV v baru na kolonade TAAAKHLE zarili oci. Hezky napad, hezky natoceny, hezka hudba, a krasna Lun Mei Kwai. (05.08.2008)

Bravurně podané drama, které se zabývá problémy s láskou tří hlavních postav a které nás provede téměř celým Taiwanem. Citlivě podané drama, které chytne a nepustí. Tohle byla pro mě zase příjemná filmová meditace, ve které se tu objevuje roztomilá Kwai Lunmei, co více chtít? No snad jen tu kazetu s tím zvukem moře:-) Celkově téměř dokonalý filmový zážitek. 90% --- "It takes the most distant course to come nearest to yourself." (21.03.2011)

Takže ja bych to videl takto , chlapíka opustila ženská po 5 ročnom vzťahu , príde o džob , a tak ide na Taiwan a nahráva si zvuky . Chodí a chodí až stretne chlapíka , ktorý celkom vidí do duše človeka ( psychiater ) , zblížia sa a chodia spolu . Každú nahrávku posiela v domienke , že svojej ženskej , ale miesto toho ju posiela inej a tá sa rozhodne tie miesta nahrávania , ako i samotného chlapíka , nájsť . A tak tiež chodí i ona . No a všetci traja hľadajú niekoho iného , len nie seba ! Psychiater bývalú , hentá toho , čo nahráva a ten zvukár ... už ani neviem koho . A toto je celý film . Kedže som to pozeral v príjemnej a pohodlnej atmosfére svojho domova , mal som čas si zájsť medzitým do gymu , navariť a najesť sa . V kine by ma asi jeblo . Ale okrem stopáže k tomu nemám žiadnu výtku , bo celkom to bolo dobré . (27.05.2010)

Ach jo - moje oblíbenkyně Gwei Lun-Mei opět zasazena to nepovedeného snímku a nemohu hodnotit jinak, bohužel. Skoro mi to přijde až jako mrhání jejím talentem a kouzlem... Delší dobu se snímek jen plácá v nudné erotice, následně dojde ke zlomovým událostem točícím se kolem několika nešťastných jedinců jež mají na srdci bolístky zejména vztahového charakteru.Bohužel ani poté nedojde k výraznější změně a když se zmíněná dívka vydá na "zvukovou" cestu za svou novou láskou, nuda zůstává a celé dohle dílo působí příliš depresivním dojmem bez většího náboje. (23.09.2018)

Na asijských filmech se mi líbí jejich často pomalejší tempo, než na jaké jsem zvyklí při sledování filmů mého západního světa. Taiwanský film Nejvzdálenější cesta, který jsem měl tu možnost vidět na 43. MFF v Karlových Varech (těch příležitostí, při těch bojích u pokladem nebylo opravdu mnoho) mě tímto tempem zaměřeným více na náladu než ostrou dějovou střelbu krásně omámil závojem dlouhých záběrů do smutných očí krásné „hlavní“ (řekněme nejkrásnější ze čtyř postav:) hrdinky hledající… povězme si to upřímně… lásku. Pro diváky, kteří jsou lehce netrpěliví nebo zrovna v akčnější náladě by se mohla meditace nad romantickým dramatem lehce stát zápasem s časem o každou další vteřinu, zda v kině setrvat nebo jít s přáteli do baru. Ale doporučuji vše hodit za hlavu a nechat na sebe necelé dvě hodiny působit tento zajímavý snímek a věřím, že v tom baru budete sedět nad koktejlem s rozzářenýma očima. (18.07.2008)