Blondiačik

Moc hezký film v kterem dominuje Depardieu. Viděno zcela náhodou v televizi. Upoutalo mě to hlavně proto, že jsem nějak nevěděl, o co tam vlastně jde a taky díky již zminovanému Depardieumu, který prostě od první až do poslední chvile filmu neuvěřitelně bavil každým slovem a pohybem. Nakonec se z toho vyklubalo vážně milé a i docela chytré dílko o toleranci a netoleranci. Velmi civilní pojeti, což se mi taky hodně líbilo a napěti třeba i ohledně toho, jak se vlastně víceméně netolerantni, nevlastni otec postavi k tomu, že syn ktereho si tak oblibil, je arab. Zajimavost pak je, že mi ten film připadal, že je minimálně 20 let stary a ono je to z roku 2007. To jsem fakt čuměl. Ještě na závěr, někdo tady psal, že by se měl Gerard soustředit na jine typy filmů a to je podle mě pěkná blbost, tohle je víceméně umělecká tvorba a právě takove filmy, by podle mě jeho karieru mohli nakopavat ještě dal. Ještě bych vypíchl super soundtrack seskládaný z krásných francouzkých písniček. (04.05.2015)

Tak toto bol jeden nádherný, rodinný film. Príbeh zaujímavý, pekne vybalancovaný, nič tu nebolo cez čiaru, či už tu išlo o vzťah medzi náhradnými rodičmi alebo toho malého k nim. Žiadna nátlakovosť. A asi takto nejako si predstavujem zvládnutie témy rasizmu a šovinizmu. Ten tu po celý čas bežal akoby v pozadí, pričom riadil vývoj postáv, no pritom nenarúšal hlavnú os príbehu. ide o také milé pohladenie po duši. Silný nadpriemer. 85/100 (20.05.2019)

Spíš drama nežli komedie. O malém chlapci, který měl štěstí na svou dočasnou náhradní rodinu - a o náhradních rodičích, kterým přineslo štěstí svěřené dítě … Protože právě děti někdy donutí dospělé podívat se z jiného úhlu na sebe i na svět a jeho problémy - včetně národních zájmů, mocenských ambicí a náboženských rozdílů. P.S.: Podle skutečných událostí. (07.05.2010)

Michou d´Auber potvrzuje výsokou úroveň francouzské kinematografie. Nádherný, citlivý a dojemný příběh malého Alžířana, který se musí nedobrovolně nastěhovat k bývalému vojákovi a jeho ženě, kteří nemohou mít děti. Ten hošík, který hraje malého Michou, by si za svůj výkon zasloužil Oscara, stokrát lepší než nějaký přechválený Kolja. Až na konci jsem zjistil, že se jedná vlastně o film natočený podle skutečné události a malého Michoua mohu potkat zanedlouho v Paříži :-) (20.09.2008)

Já vůl už málem zapoměl, že Grerad má v sobě mnohonásobně větší herecký talent než číslo na který ukázuje váha, když jí Gerard poctí svou návštěvou. Příběh je díky jeho živelnému a přirozenému hereckému projevu plný lidskosti, lásky a tolerance, který ani na chvíli nepůsobí vypočítavě a nevěrodně. Díky tomu je strašně lehký si Gerogese, Gisele a Michoua zamilovat a držet jim palce, ať se vyrovnaj sami se sebou i se značně xenofobním okolí. Film funguje i jako velmi kvalitní ukázka tehdejší francouzské společnosti a lehce se dotýká francouzské černé můry s názvem Alžírsko. (29.06.2014)