Gekidžóban Kara no kjókai: Fukan fúkei

Třetí počin studia TYPE-MOON v oboru anime. A tentokrát to stojí opravdu za to! Jak to tak vypadá, tvůrci si dali záležet na všem, co bylo vytýkáno jejich předchozím pokusům- Tsukihime a Fate/Stay Night, které nebyly sice vůbec špatné, ale přecejenom se mohli snažit víc. Kara no Kyoukai je série sedmi filmů, které jsou zanimovány do puntíku přesně podle knižní předlohy. Nebudu se tu zaobírat samotným dějem a přejdu rovnou k přednostem tohoto díla. Na první pohled jistě zaujme svou vizuální stránkou. Jen těžko byste hledali v rámci anime něco dokonalejšího. Snad jen Hellsing OVA by se mohl pokusit, ale podle mě i ten je na KnK krátký. Úžasná kresba, už typická pro TYPE-MOON, nemusí sice sednout každému, ale pro mě je toto studio jedním z těch úplně nejlepších v designování charakterů. Skvělá animace, u níž snad nenajdete žádného hluchého místa a v neposlední řadě i skvěle vykreslené okolí a pozadí, které přímo žije vlastním životem. Za zmínku pak jistě stojí hudba, jejíž autorka má na svědomí soundtrack např. k Noir. Teď přejdeme k tomu nejdůležítějšímu a to je samotné zpracování příběhu a charakterů. Jak už jsem říkal, je to série sedmi filmů, které ovšem nejdou chronologicky po sobě, takže na začátku není moc jednoduché tento děj sledovat. Popravdě mi není úplně jasné proč tomu tak je, ale nevadí mi to. Koneckonců v knize to bylo stejné. Po takovém třetím díle už budete mít představu kde se nacházíte a s KnK příběhem to pak půjde jen nahoru. Většinou mají jednotlivé příběhy nějakou tu hlubší myšlenku, takže se u toho docela napřemýšlíte. Nakonec doporučuju shlédnout všechny díly znova v pořadí tak, jak jsou za sebou. :) Samotné charaktery jsou skvělé. Hlavní hrdinka Shiki je opravdu vypiplaná do posledního detailu a v průběhu se dozvíte spoustu věcí z její minulosti. Navíc to je opravdu velká sympaťačka, kterou byste v ostatních anime hledali asi hodně dlouho. Za zmínku pak jistě stojí i ostatní postavy, které tvoří velkou část filmů a taktéž v sobě mají něco navíc- ať už to jsou postavy kladné nebo záporné. Pro mě tedy rozhodně skvělá podívaná. Jen málokdy narazíte na dílo, které je téměř dokonalé ve všech možných ohledech. Kdo to vzdá po prvním díle jen protože mu to přijde nesrozumitelné, přijde o hodně. Za mě 5 hvězd. A z mého pohledu 2. nejlepší anime hned po Mushishi. 10/10 (ještě dodám, že todle je mé hodnocení všech sedmi filmů, nejen toho prvního...) (18.11.2009)

Mělo by jít o sedmidílnou sérii filmů, které na sebe budou příběhem vzájemně navazovat jen místy. Druhým filmem a to úplným začátkem je Satsujin Kosatsu. Po prvním díle jsem lehce zmaten. Ne obsahem, ale vlastním dojmem. Není nic, co bych mohl třebas subjektivně vytknout, ale přesto nejsem spokojen. Patrně budu až ráno po důkladné usínací analýze. Nyní mi to přijde jako namontování Shinkaiova stylu na Ghost in the Shell... krásné a smutné až depresivní prostředí, příběh skoro o ničem, který uplyne rychlostí přeletu mráčku na modré obloze, a do toho spousta více, či méně filosofických úvah. Jinak doporučuji dovětky za závěrečnými titulkami. Byla by škoda nevšimnout si tak násilně protlačované účelné morality. Ještě musím pochválit jednu věc, která nikoho zrovna moc nepřitáhne... krev zde má snad tu nejhezčí barvu krve, kterou jsem kdy viděl :) (22.10.2008)

Tak jako člověk, který komplikovaně říká banální, přijímá meditativní dikci, vytrhává slova ze zažitých významů a spojení, právě tak může Zahrada hříšníků jevit se hluboce, ač není. Pomalá, atmosférická, výtečně animovaná, ale současně s postavami, které si tak úspěšně chrání útroby duše, že s nimi nelze cítit než jako se stroji, které konají přidělenou činnost. Tajemné interakce humanoidních černých skříněk s nadlidskými schopnostmi zbytečně komplikovaně a nepřesně odrážející to nejzákladnější z lidského bytí - puzení od samoty, k samotě, od smrti, ke smrti... Mlčící pro zdání hloubky a přitom nemající co říct, schopná jen pohltit do atmosféry osamění, odcizení a tajemna, pomíjející však fakt, že samota na pustém ostrově je stěží tak tvrdá jako samota v moři šťastně vypadajících lidí. Efektní a napínavá. Poloprázdná či poloplná? (13.08.2009)

První díl mě zastihl nepřipravenou a vyrazil mi dech. Nic se nevysvětluje, děj smaží jak po másle a příběh představuje tolik hádanek, že jsem je nestačila vstřebat, natož některé hodně skryté ulovit. Hodně akce na konci předchází zádumčivé dialogy/monology postav, pomalý rozběh příběhu doprovázený hypnotickou hudbou a pozorování Shiki, tak trochu asociální, tak trochu brutální, tak trochu osamělé hrdinky celé série. Moc pěkná animace, hudba, která přivodí mravenčení, a mystický příběh, který navnadí na další díly. (12.02.2012)

Technicka stranka tehle miniserie je zkutecne perfektni, bohuzel ten zbytek ne az tak. Serial nacrtne zajimave postavy, ale behem prvnich 4 dilu neni schopen je k nicemu poradnemu vyuzit krome naznaku a nemastnych neslanych scenaru. Dil 5 (nebo spise dvojdil 5-6 jelikoz ma dvojnasobou delku) "Paradox Spiral" se konecne odpichne a je napinavy, zabavny a ma hlavu a patu. Zaverecny dil ujde, paradoxne je jednou z hlavnich postav nekdo kdo se ve zbytku serialu nevyskytoval. Je mozne ze se dockame pokracovani a autori nam predhodi alespon takove kousky jako byl Paradox Spiral. Pokud ale musim hodnotit miniserii jako celek, je to proste nevyuzity potencial a prumer podavany v luxusnim obalu. Obalu se ale - jak znamo - nenajite. (09.05.2011)