Symptom Pandorum

Chudák Ben Foster vůbec nepochopil, v čem hraje, a proto hraje dobře a svědomitě. Z Pandora je cítit obyčejný bakelitový Anderson s nulovým smyslem pro dobře znějící dialog, "šokující" mytologií, plošnými WTF charaktery (vietnamský predátor a roštěnka s otřesným dialektem v obepnutém tílku, pomoc) a spoustou přestylizovaných lidí nacpaných v kostýmech tak, že se při boji nemohou ani přirozeně hýbat (o špatných úhlech kamery a rychlých střizích - o těch zejména - nemluvě). V dnešní době k uzívání. Úvodní dvacetiminutovka (do prvního setkání) je přitom TAK super. (23.11.2009)

Prvotní idea byla bezpochyby vynikající, její vhnětení do scénáře je ale nedomrlé a provedení drhne s výjimkou úvodu a závěrečné desetiminutovky způsobem, za který se vyhazuje z filmové školy. Nevadí mi jalové dialogy, ani laciné masky, za nimiž vidím namaskované lidi (anebo liliputy), nepřekousnu ale mizernou režii, která 20 minut buduje napětí, aby ho posléze utopila ve změti nudné, zmatené a povětšinou stupidně zrychlené akce jak ze třetího Kurýra (kdy tvůrci pochopí, že tohle NENÍ cool?), jejíž střihová skladba jde navíc často proti zdravému rozumu. Sakra, vždyť v tom filmu prokazatelně chybí záběry, a to i v klidnějších pasážích! Aspoň že Foster s Quaidem hrají svůj (nad)standard. Což vyniká o to víc, čím častěji je v obraze modýlek Gigandet, jehož svalstvo je nepřímo úměrné hereckému talentu. 5/10 (22.01.2010)

Možná bych Pandorum lehce srovnal se Sunshine. Jen mi v tomhle případě chybí dokonalejší příběh a geniální hudební doprovod. Jináč je to sci-fi vyvražďovačka skutečně schopná, ale o tom snad sci-fi není ne? Mimochodem ta první věta...v češtině...na vesmírné stanici mě dost překvapila. Kdo za tím stojí, co? :-) (20.12.2009)

Solidní a hlavně amosférický sci-fi horor, který má v rukávu pár moc pěkných es. Foster i Quaid jsou hodně dobří a právě první jmenovaný tahá celý film kupředu. Závěrečné překvápko mě dostalo a vůbec jsem mile překvapen celým vyzněním filmu. Tenhle styl se mi prostě zamlouvá. Nenudil jsem se ani na chvilku. (10.11.2009)

Začalo to Heinleinovými Sirotky Oblohy, pro mě osobně vrcholilo Aldissovým Nonstopem, ale kvalitně žilo dál, třebas v podobě Harrisonova Zajatého vesmíru. Řeč je o kosmické lodi vyslané za účelem osídlení vesmírných dálav, jejíž posádka tak docela neví, co se to nyní s lodí děje. V Pandoru nejsou příčinnou neznalostí řady generací, ale amnézie způsobená dlouhodobou hibernací. Rozdíl je to podstatný jen v tom, že v Pandoru všichni vědí, že jsou na kosmické lodi. Jaký nečekaný faktor však může vyhodit z kolejí největší triumf technického umu všeho lidstva? Je to trapné, ale jsou to zombíci. Sice nejenom oni, ale právě technonemrtví jsou mlýnským kamenem, který Alvart svému filmu přivázal ke krku a ten pak zpola utonul v šestákových vodách. Škoda, první minuty filmu si uzurpovala opuštěná, skřípotem naříkající, blikáním o pozornost žadonící a temná loď, v které se není koho zeptat, co se stalo, natož jak. Uzurpovala je a očarovala. Vidím, pravda, že tu loď navrhovali filmaři spíše než inženýři, ale může mi to vadit, když jako inkubátor strachu a paranoie svůj úkol plnila na sto procent? Nemohla by mít taková loď lepší obyvatele než paranoidní sexy Němku s doktorátem v bojové gymnastice, Vietnamce cvičeného v boji s čímsi na způsob naginaty, kůsy či čeho (jenže zubatější, poněvadž zubaté zbraně jsou filmovější), negroidního gangsta šamana a dva pány piloty? A samozřejmě ty zombíky... Také bych velmi ocenil, kdyby šokující závěrečná odhalení byla šokující i pro ty, kdo již něco o generačních a podobných lodích četli a nějaký ten film viděli. Ale máš kliku, Pandorum, Elysium, ta loď milá, ta ti tu třetí Subjektivovu hvězdu vybojovala. (08.03.2010)