Symptom Pandorum

Pandorum je velice zvláštní film. Hned ze začátku mě překvapila česká věta (už jsem myslel, že neumím stahovat :-)) a následně brutálně rychlý sled událostí a střih. Což o to, mně zběsilý střih nevadí, ale tady to bylo over the top. Další problém byl, že nefungovaly lekačky (lekací scény - poznámka autora :-)). Díval jsem se na film ve tmě, ale 90 % všech lekaček bylo předvídatelných, takže jsem se neměl čeho leknout. A nazývat tohle hororem? Ne vážně, on se při tomhle fakt někdo bál? Neříkám, atmosféra tu byla jedna z mála věcí, které tu fungovaly, ale abych se u toho bál…? Ale abych nebyl zas tak kritický, líbila se mi linie s Dennisem Quaidem (lépe řečeno pointa) a konec. Navíc, něco mi říká, že i když tomu dám tři hvězdy s tím, že jsem se rozhodoval mezi 2 - 3 *, tak si to určitě pustím znovu. Protože je známá věc, že takovýhle film by nemusel být špatný na druhé zhlédnutí, když už víte, do čeho jdete. P. S. Fakt mě mrzí, že tomu dávám jen tři hvězdy, hlavně když trailer se mi hodně líbil a těšil jsem se na další parádní sci-fi... (07.02.2010)

Dvakrát nevstoupíš do stejné řeky, to praví staré přísloví. Já jsem ale hrozný blbec a tak se do horrorových kaskád chodím koupat týden co týden, i přesto že si většinou nehorázně namelu tlamu o scénáristickou a režijní debilitu. Pandorum mne pouze utvrzuje v přesvědčení, že tyhle "slasher" filmy s (ne)šokující pointou zkrátka nejsou můj šálek kávy. (27.11.2009)

PANDORUM – orbitální dysfunkční syndrom. Biologické vedlejší efekty v kosmickém prostoru přivodí paranoiu.... Schizofrenická masturbace! Nevím, jestli ,,schíza“ byla někdy zfilmovaná lépe (VÍM!!), ale zde se dostávám do stádia, že vím, že nic nevím. Což mě deprimuje. Ovšem deprese se nevylučují. Zapadají do psychologické hry, odehrávající se na zajímavě vytvořené kosmické lodi. Nikdo (skoro) neví co se děje a ještě ke všemu tu řádí hnusné příšery. Nejde o sci-fi serepetičky, ale o život! A protože i ta loď je poslední dobou náladová, nezbyde jiná možnost, než....... . PANDORUM má šanci zaujmout solidním napětím, příšerami jako v Pádu do tmy a psychárnou. Může však začít nudit, protože hodně věcí se dá očekávat. Unikání příšerám ničím nepřekvapí a psychologická hra bude jen neustále se opakující písnička. Každopádně – pokud se dostanete do stadia ,,vím, že nic nevím“ a mysl se obrátí proti vám, je třeba zmáčknout tlačítko - ,,STOP!“. Proč? Protože PANDORUM. PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ *** (09.03.2010)

Začalo to Heinleinovými Sirotky Oblohy, pro mě osobně vrcholilo Aldissovým Nonstopem, ale kvalitně žilo dál, třebas v podobě Harrisonova Zajatého vesmíru. Řeč je o kosmické lodi vyslané za účelem osídlení vesmírných dálav, jejíž posádka tak docela neví, co se to nyní s lodí děje. V Pandoru nejsou příčinnou neznalostí řady generací, ale amnézie způsobená dlouhodobou hibernací. Rozdíl je to podstatný jen v tom, že v Pandoru všichni vědí, že jsou na kosmické lodi. Jaký nečekaný faktor však může vyhodit z kolejí největší triumf technického umu všeho lidstva? Je to trapné, ale jsou to zombíci. Sice nejenom oni, ale právě technonemrtví jsou mlýnským kamenem, který Alvart svému filmu přivázal ke krku a ten pak zpola utonul v šestákových vodách. Škoda, první minuty filmu si uzurpovala opuštěná, skřípotem naříkající, blikáním o pozornost žadonící a temná loď, v které se není koho zeptat, co se stalo, natož jak. Uzurpovala je a očarovala. Vidím, pravda, že tu loď navrhovali filmaři spíše než inženýři, ale může mi to vadit, když jako inkubátor strachu a paranoie svůj úkol plnila na sto procent? Nemohla by mít taková loď lepší obyvatele než paranoidní sexy Němku s doktorátem v bojové gymnastice, Vietnamce cvičeného v boji s čímsi na způsob naginaty, kůsy či čeho (jenže zubatější, poněvadž zubaté zbraně jsou filmovější), negroidního gangsta šamana a dva pány piloty? A samozřejmě ty zombíky... Také bych velmi ocenil, kdyby šokující závěrečná odhalení byla šokující i pro ty, kdo již něco o generačních a podobných lodích četli a nějaký ten film viděli. Ale máš kliku, Pandorum, Elysium, ta loď milá, ta ti tu třetí Subjektivovu hvězdu vybojovala. (08.03.2010)

Takhle si zhruba představuji kvalitní horor z vesmíru. Členové posádky se postupně probouzejí z umělého spánku, trpí částečnou amnézií a aby toho nebylo málo, systémy lodě kolabují a kolem panuje nevysvětlitelný chaos. Hlavní hrdina se snaží co nejrychleji zorientovat a problém vyřešit, ale během své mise na něj čeká mnoho děsivého dobrodružství. Řekl bych, že i mimo něj byly všechny ostatní postavy bezchybně zvoleny a přestože vyznává každý úplně jiné hodnoty, se svými úděly se moc hezky vypořádají. I když se jedná relativně o starší kousek, masky příšer působily věrohodně a jednotlivé scény vcelku účinně vystraší. Kusy skládačky do sebe postupně zapadají až k neočekávanému vyvrcholení. Dodávám, že teprve tam jsem se rozhodl udělit čtyři hvězdy. 70% (09.10.2022)