Symptom Pandorum

Režisér Christian Alvart si půjčil to nejpůsobivější z filmu VetřelcůHorizontu událostí a Sunshine. Tenhle mix mi vůbec nevadil a po celou dobu filmu jsem byl zařezanej v křesle. Perfektní atmosféra s výbornou "klaustrofobickou" kamerou, že jsem měl co dělat, abych nedostal panický záchvat úzkosti. Víc se o tom nedá říct, abych něco neprozradil. Tohle zamrazení musíte zažít na vlastní kůži. (13.11.2009)

Konečně! Po Horizontu události přišel zase pořádný sci-fi horor, jehož atmosféru můžete řezat motorovou pilou. Snímek plný stísněných prostorů, všudepřítomných kabelů a neprodyšné tmy nahání strach, úzkost a místy dokonce klaustrofobii. Pandorum má od začátku do konce neutuchající napětí a silné tempo, dále pak povedené masky tajemných příšer žijících uvnitř lodi a na závěr sladkou třešničku v podobě překvapivého rozuzlení. Pravda, akční sekvence jsou docela špatně sestříhané, takže se v nich divák lehce ztratí, ale to je v mém výčtu drtivých kladů malý detail. A nakonec je tu ještě skvělý Ben Foster, jenž zastínil i slavnějšího kolegu Quaida. Zajímavé je, že Foster dokáže vtisknout každé své postavě jakési nezaměnitelné šílenství, trojrozměrnou hloubku, a film od filmu herecky vyspívá. Jen tak dál, Bene. (06.03.2011)

Začalo to Heinleinovými Sirotky Oblohy, pro mě osobně vrcholilo Aldissovým Nonstopem, ale kvalitně žilo dál, třebas v podobě Harrisonova Zajatého vesmíru. Řeč je o kosmické lodi vyslané za účelem osídlení vesmírných dálav, jejíž posádka tak docela neví, co se to nyní s lodí děje. V Pandoru nejsou příčinnou neznalostí řady generací, ale amnézie způsobená dlouhodobou hibernací. Rozdíl je to podstatný jen v tom, že v Pandoru všichni vědí, že jsou na kosmické lodi. Jaký nečekaný faktor však může vyhodit z kolejí největší triumf technického umu všeho lidstva? Je to trapné, ale jsou to zombíci. Sice nejenom oni, ale právě technonemrtví jsou mlýnským kamenem, který Alvart svému filmu přivázal ke krku a ten pak zpola utonul v šestákových vodách. Škoda, první minuty filmu si uzurpovala opuštěná, skřípotem naříkající, blikáním o pozornost žadonící a temná loď, v které se není koho zeptat, co se stalo, natož jak. Uzurpovala je a očarovala. Vidím, pravda, že tu loď navrhovali filmaři spíše než inženýři, ale může mi to vadit, když jako inkubátor strachu a paranoie svůj úkol plnila na sto procent? Nemohla by mít taková loď lepší obyvatele než paranoidní sexy Němku s doktorátem v bojové gymnastice, Vietnamce cvičeného v boji s čímsi na způsob naginaty, kůsy či čeho (jenže zubatější, poněvadž zubaté zbraně jsou filmovější), negroidního gangsta šamana a dva pány piloty? A samozřejmě ty zombíky... Také bych velmi ocenil, kdyby šokující závěrečná odhalení byla šokující i pro ty, kdo již něco o generačních a podobných lodích četli a nějaký ten film viděli. Ale máš kliku, Pandorum, Elysium, ta loď milá, ta ti tu třetí Subjektivovu hvězdu vybojovala. (08.03.2010)

Mé pocity z tohoto sci-fi hororu dobře vystihl komentář kOCOURa. Na jedné straně je film pevně ukotvený v béčkových vodách, a to ani ne tak rozpočtem, jako spíš celkovým provedením a brakovými motivy, ať už ve scénáři nebo v režijním pojetí, na druhé straně má na klasické béčko velmi slušné herecké výkony přinejmenším v případě ústřední herecké dvojice, má i slušný vizuál, který navozuje přinejmenším v některých scénách náležitě klaustrofobickou atmosféru tajemna a hrůzy, a co je hlavní, má námět, který skýtá obrovský potenciál a za určitých okolností by mohl vést k špičkovému výsledku. Ty okolnosti by znamenaly vyladění scénáře a zejména filmových dialogů, při kterých jsem se musel místy kousat do rtů, abych zadržel smích, ukázat příšerky mnohem později a pozměnit jejich podobu tak, aby nevypadaly jako z duchařského hororu typu Hellraiser a hlavně si dát práci s charaktery hrdinů a s vyházením spousty klišoidních pitomostí. Symptomu Pandorum neupírám zábavnost, schopnost v některých momentech postrašit a v jiných vybudit napětí, ale s tímhle provedením je to kousek, který bych si vychutnal, řekněme, ve 14 letech a v dnešní době musím zkoušet vypínat mozek nebo brát dění na plátně s obrovským nadhledem. Celkový dojem: 50 %. (30.09.2010)

Chudák Ben Foster vůbec nepochopil, v čem hraje, a proto hraje dobře a svědomitě. Z Pandora je cítit obyčejný bakelitový Anderson s nulovým smyslem pro dobře znějící dialog, "šokující" mytologií, plošnými WTF charaktery (vietnamský predátor a roštěnka s otřesným dialektem v obepnutém tílku, pomoc) a spoustou přestylizovaných lidí nacpaných v kostýmech tak, že se při boji nemohou ani přirozeně hýbat (o špatných úhlech kamery a rychlých střizích - o těch zejména - nemluvě). V dnešní době k uzívání. Úvodní dvacetiminutovka (do prvního setkání) je přitom TAK super. (23.11.2009)