The Yellow Handkerchief

Tři lidé s odlišnými životními osudy, jedno staré auto a atmosféra odkazující na řádění hurikánu Katrina. Zdánlivě cizí lidé, kteří by jste se za normálních okolností asi nikdy nepotkali, tak začínají poznávat sami sebe a zjišťují, jak důležité je nebýt v životě na všechno sám. A je jedno, jestli je onou lidskou oporou bývalý trestanec, obyčejná holka nebo podivínský kluk. (27.01.2011)

Pomalu plynující road movie zasazené do hurikánem Katrina bolestivě zasažené oblasti jihu USA, nicméně drama, které je zde líčeno, není tak ani tak o hmatatelných bolestech, ale spíš o těch vnitřních. K tomu, aby byl film dobrý, tak nemusí být scénař v ničem tak ohromující, protože stále tu jsou ještě jiné nástroje, které mohou tuto vadu napravit. Zde se to daří dokonale. Děj nijak zázračně nepřekvapí, nicméně je podáván velmi citlivým a osobním způsobem. Kristen, Eddie a hlavně William s Marií si to tu opravdu dali a klobouk dolů. Myslím, že je velká škoda, že film tak dlouho nenacházel distributora a navíc nebyl ani komerčně úspěšný. Navíc pěkná jižanská hudba. 9/10! (03.12.2010)

Hlavní postava filmu, Brett Hanson (William Hurt) je propuštěn z vězení a vydává se vstříc světu. V jedné kavárně se nezávisle na sobě seznámí s chlapcem Gordym a dívkou Martine (Kristen Stewart), s kterými se vydává v autě dál vstříc osudu. Jejich cesta je prokládána flashbacky z Brettovy minulosti a nakonec ho puberťáci vyzpovídají, proč byl ve vězení. Nemastný neslaný film, ve kterém září jen William Hurt. Na můj vkus moc naivně romanticky laděné (ústřední mladická dvojice se od začátku nenávidí, aby se nakonec do sebe zamilovali, Brett jede z vězení za svou láskou, kterou opustil). Kristen Stewart navždy zůstane ksicht emo vydeptané Belly ze Stmívání, asi nic jiného hrát neumí, než jen se ukřivděně a podivně nadrženě tvářit. (13.03.2011)

Výborné americké nezávislé road movie. K takovým filmům když se člověk dostane, tak aby pomalu oslavoval. Pomalu plynoucí drama s dějem, který se nikam nehrne a který pomalounku představuje jednu postavu za druhou. William Hurt jako čerstvě propuštěný trestanec míří na jih a jelikož mu před nosem ujede jeden z mála místních autobusů, rozhodne se přijmout nabídku ke svezení od mladé dvojice. Jak se postavy pomalu poznávají, poznáváme i my je. Všichni působí přirozeně a říkám, že z Kristen Stewart jednou bude (co bude, ona už jí je) vynikající herečka, která si (až na pár finančních jistot v podobě Stmívání) téměr nevybírá špatné filmy. O Willamu Hurtovi ani nemá cenu diskutovat, to je herectví na Oskara. Zpustošené okolí New Orleans překvapivě není skoro vůbec zpustošené, to jsou spíše životy a příběhy všech tří hlavních postav. Chce se mi vstát a režisérovi zatleskat. Prosím více podobných filmů. Udayan Prasad si mě získal a na jeho další filmy se nesmírně těším. (29.09.2010)

Žluté, road-movie, happyendové, celkem sympatické × chvílemi zadrhávající. Ale tak to prostě u takových filmů je, dlouhé pohledy do přírody, vybavující se myšlenky a vzpomínky na věci minulé, do toho zajímavá hudba a prostředí. Postavy sympatické, každá s vlastním problémem. Hlavní vyprávěcí linie mi přišla trochu dlouhá a šíleně natahovaná. "..ví, že pro tebe byla to jediné co jsi v životě miloval?" (02.03.2011)