Božský

Paolo Sorrentino ve svém typické formě a snad i nejsilnějším kabátě. Politický životopisný film splňuje požadavky, co se do náročnosti proniknutí týče, ale zároveň překvapuje, nakolik z Andreottiho dělá možná až popkulturní postavu. Úchvatná audiovizuální stránka spolu s nadaností tvůrce dává vzniknout spoustě dechberoucích scén, ve kterých se dějí nejobyčejnější věci, jaké si lze představit. Nicméně v konečném důsledku tenhle cool snímek působí jako chladné drama. Možná je to i tím, že pod tou vší parádou je stále příběh italského politika, který je zasazen do jasného dobového rámce, který očekává slušnou divákovu obeznámenost s tématem. (15.11.2013)

Bezchybná režie (Sorrentino vypadá jako veliký talent), skvělý střih a kamera. Co se vizuálu týká, nemá Il Divo nejmenší chyby. Bohužel si sám trošku podráží nohy scénářem, který je zahlcen takovým množstvím postav, že se mi poprvé v životě stalo, že jsem se místy absolutně ztrácel v tom, kdo je kdo. Nebýt toho, že jsem nedávno viděl Falconeho, tak bych se orientoval ještě méně. Škoda, být to přehlednější, tak mám dojem, že koukám na kousek srovnatelný s nejlepšími Scorseseho filmy. 80% (11.12.2010)

There Will Be Blood ze současnosti. Paolo Sorrentino natočil stejně silný film jako Paul Thomas Anderson (mimochodem jsou oba stejný ročník), jen šel víc s moderním trendem, takže jeho film je asi tak desetkrát svižnější (a vůbec ne užvatelský příjemný) a s moderním soundtrackem. Je Evropan, takže ho nikdo nezná. Až si vybere více internacionální téma přístupné širšímu publiku, případně odjede do Hollywoodu, tak se z něj nejspíš stane režisérská hvězda. Pokud bude chtít. Jo a precizností vizuální stránky a použitím hudby se může rovnat největším mistrům jako je Scorsese, Kubrick, Tarantino, nebo Sergio Leone. (08.07.2008)

Režijní orgasmus. Nesmírně vytříbená a formálně sofistikovaná filmová rekonstrukce politického a společenského dění v Itálii 80. let, která v sobě kloubí náročnost filmové režie i náročnost kladenou na percepci diváka. Zajímavá je dualita skrytá uvnitř filmu - na jedné straně étos a skutečně strhujícím způsobem podaný obraz událostí a výsek biografie význačného politika, jehož život vypadá ve filmové podobě tak zajímavě a cool, na druhé straně ale realita skutečnosti, která nutně musela být svému filmovému odrazu více než nepodobna, trendy moderní narace semelou cokoliv a pak i život politického suchara vypadá jako ten nejpřitažlivější curriculum vitae...stačí to ,,jen" umět natočit... Úsporné herectví Toniho Servilla je dokonalý kalkul, zvláště v kombinaci s k dokonalosti dovedenou okázalou formou. Právě proto je Il Divo filmem přesahujícím italské prostředí, jelikož nabízí ryze kosmopolitní příběh prezentovaný postmoderními filmovými prostředky. Podobný ,,křesťanský demokrat" se najde v historii většiny zemí západního světa, byť primárně jde o biografii skutečného Giulia Andreottiho. Každopádně režijní rukopis Paola Sorrentina patří k naprosté světové špičce. Podobné filmy: Duel Frost/Nixon (31.07.2010)

Chcete mať rýchlu a takmer bezbolestnú smrť? Dajte sa na taliansku politiku. Tu si môžete byť istí, že vás skôr či neskôr odkrágluje mafia. Žiadne trápenie v starobe na choroby, žiadne utrpenie na áre v dôsledku strelných rán, oni si dajú záležať, aby ste boli do pár momentov na pravde božej. Iba ak ste Giulio Andreotti, ten bol niekde inde a vlastne nikto nevedel, kde. Istí si ale môžeme byť jedným, že všetko je so všetkým prepojené a (takmer) každý s (takmer) každým. Film má určitý tragikomický nadhľad a nie je to spôsobené iba Servilovými vtipnými ušami, Sorentino vkladá do svojej mozaiky talianskej politiky (mafie) akýsi svojský humor napríklad už len tým, ako sa postavy pohybujú a niekedy tvária. Keď už je tá politika fraška, tak prečo nie. Vrážd tu ale máme viac, ako v ľubovoľnom akčnom filme. (01.10.2016)