Gomora

Velmi rozporuplný film, mě si však získal na svou stranu. Děj je sice rozkouskován, ale to mi v žádném případě nevadilo. Naopak, o to nadšeněji jsem přijímal autentičnost prostředí. Syrovost, žádná laciná vyumělkovanost - to je Gomora. Absence zběsilého střihu a hudby to jenom podporuje. Koná se nuda? Pro mě nikoliv. Výsledek: Film, který si na nic nehraje, divák se však pouští do velkého dobrodružství. Klidně mu dám 9/10 a vůbec se za své hodnocení nebudu stydět. P.S: Prostředí neapolské camarry mi vyhovalo, protože nemám příliš rád kmotrovskou uhlazenost. (16.03.2009)

Nějak mi nešlo litovat líčené osudy lidí, když si tento způsob života zvolili dobrovolně. Nebo bych snad měl cítit nějaké sympatie ke dvěma pubescentním hejskům, kteří mají jakékoli ambice jen ne vést spořádaný život v mezích zákona či chlapci, kterému ještě teče mléko po bradě, ale už sní o kariéře v rámci mafiánského klanu? Těžko. A že pohybování se v tomto druhu byznysu není žádný med dnes už ví snad každý, takže kvůli tomu nemusel vznikat další film, když krom toho nic jiného nepřináší... 40% (28.03.2011)

Kvůli konkrétním údajům o aktivitách mafiánských špiček od roku 2006 musí žít hrdinas pod policejní ochranou. Gomora svého režiséra nejspíš dostane jen do palby fotografů. Garrone totiž natočil především velmi dobrý snímek, což mu právem vyneslo Velkou cenu v Cannes i Evropské filmové ceny. Před výpovědí o konkrétní činnosti ale dává přednost vyprávění o obecnějších mechanismech fungování mafie. Gomora postrádá klasicky pojatý příběh i hlavního hrdinu: sledujeme paralelně několik protagonistů, kteří se vlastně nikdy nepotkají. Film se tak vyhraňuje i proti módním "uměleckým" mozaikám typu Babelu a zvýrazňuje bezmoc a osamělost postav uvězněných uvnitř izolovaných osudů. (13.06.2020)

Velmi pomalé tempo, nevzrušivý dokumentární styl téměř bez akcentů a já si pořád říkal, o co vlastně jde a jak spolu všechny ty příběhy souvisí (prozradím, že mizivě, ale na tom nesejde)... Potom ale film skončil a během několika sekund se to ve mě všechno rozložilo a já seděl s otevřenou pusou a koukal až do konce titulků... velmi nečekaná katarze a silné plusové body...ten film chce trpělivost, odmění se za ní... 4,5* za to, že ani napodruhé se kouzlo nevytratí... (18.02.2009)

Velmi kontroverzní film hned z několika aspektů - od kontroverze tematické, která ovšem sama o sobě hraničí s občanskou statečností a je patrně nejcennější devizou snímku, po kontroverzní vyznění zvolené formy, jejíž pseudodokumentární charakter v kombinaci s relativně značnou stopáží a výrazným poměrem popisných pasáží jsou velmi náročné na divákovu pozornost. Italský režisér Matteo Garrone natočil filmovou adaptaci známé stejnojmenné knihy italského novináře Roberto Saviana, který je v mých očích hrdinou a měl by dostat přinejmenším nejvyšší státní vyznamenání Italské republiky, neřku-li Evropské unie (má-li nějaké), neboť jeho autentické svědectví o praktikách neapolské mafie (aby popsal tyto pletichy očitě, sám se nechal zaměstnat jako námezdní síla v textilní manufaktuře vedené Číňany, pracoval jako stavební dělník i jako číšník v restauraci provozované Gomorrou atd.) morálně drásá a poukazuje na slabé stránky demokracie, které instituce jako mafie adaptivně využije ve svůj prospěch, nemluvě o tom, že Saviano může za své svědectví kdykoliv zaplatit životem. Film, který konečně bourá mýty o atraktivním životě mafiána a který ukazuje skutečnost takovou, jaká je - nudnou, hnusnou a šedivou. Žádná naděje, no future... Faktické svědectví o zobrazovaném řadím vysoko nad uměleckou úroveň snímku... (22.03.2011)