Hádej, kdo jsem!

Dana Morávková mě překvapuje svou intuicí a bystrostí, Alice Bendová zase tím, jak andělsky neustále působí, Bohumil Klepl mě irituje tím, jak moc se opakuje a Martin Zounar mě unavuje svým primitivním humorem. Petr Vondráček je "hrozně zajímavej" (to jsou jeho slova...), každopádně nestíhající vtipně a trefně reagovat na hadačskou čtverku, a svým nelogickým přístupem przní soutěžícím šanci k výhře. Nicméně se na to dá koukat, a občas je to i docela sranda. (31.05.2008)

nechápu, jak tohle může někdo (a bohužel se i v naší rodině tací najdou) sledovat pravidelně... naskakuje mi husí kůže, jen jdu kolem TV! ale podobnými hrami se bavíme kolem třetí hodiny ranní v nonstopu... bohužel tady jsou všichni střízliví a myslej to poměrně vážně! jedna hvězda za díly, ve kterých má bendová aspoň odvážnej dekolt... :-) UPDATE: musím hvězdu přidat, minule jsem se ve slabší chvilce párkrát zasmál... :-) takže 40% (12.05.2008)

„Velmi se na tento pořad těším a hlavně na herecké kolegy. Jsou milí, vtipní, kamarádští. Zkrátka dost odlišní od svých postav, které ztvárňují v seriálech. Myslím, že jsme v pořadu našli společnou frekvenci." říká Petr Vondráček. Děkuji touto cestou programovému oddělení televize Prima za přesunutí z pondělka na pátek. Pondělní večery totiž pravidelně trávím u rodičů a tak jsem si tuto řachandu vychutnával chtě nechtě celkem pravidelně. Na druhou stranu bylo až masochisticky zajímavé sledovat zda se konečně Zounarovi zadaří vtipná (prů)povídka. Zatím ten okamžik nenastal. Což vzhledem k tomu, že již pěknou řádků týdnů tlachá vždy po celou stopáž úplně do všeho, je naprosto proti všem zákonům statistiky. Zounar je prostě taková naše světová anomálie. Tak na něj buďme patřičně hrdí. A to je důvod proč bych tento pořad zrušil s okamžitou platností. Protože co když se Martínkovi někdy nějaký vtip přeci jen povede? (05.05.2008)

A proč se to jako hodnotí? Když už, tak odpad. Naprosto se ztotožňuji s DaViD´82 a jeho komentářem. Vždyť je to tak obrovská trapárna, že to snad ani není možné. X lidí dřepí dnem i nocí u televize a čučí na to, jak je to velmi nečekané. "Och, tak v tom případě musíte být nájemný vrah na volné noze!" dí Zounar. "Ano!" haleká Vondráček a společně se napijí minerálky. Tak já nevím, co tím která televize chce dokázat? A co já chudák? Přijedu k těmhle prarodičům o svátky či všední večer a musím na to zírat taky, nedá se před tímto vředem televizním utéci! Oficiální text distributora tady snad psal naprostý demagog. (04.01.2009)

Nebudu až tak kritický, třebaže s výroky typu "herci pokročilého veku sa zabávajú na vlastných vtipoch" (Flipper) vcelku souhlasím. Ale to, že je ta soutěž jednoduchá, nekomplikovaná, to mi vůbec nevadí. Americká předloha What´s my line? je velmi zábavná a udržela se na obrazovce asi 18 let. Pojďme si říct proč asi a co jí česká mutace zůstává dlužna. 1.) John Daly, průvodce originálem, nebyl jen moderátor-maňásek, nahraditelný kýmkoli jiným. Ne nadarmo se tato disciplína honosí majestátním výrazem quizmaster. O hádaných profesích předem leccos věděl a u panelistů (hadačů) měl přirozenou autoritu. To stačilo k zamezení situací, kdy se dlouze řeší, zda se dá na otázku říct ano nebo ne a zdržuje se spád pořadu; stejně tak se v originále nestávalo, že by se panelisté natolik zapovídali mezi sebou, že by se na hosta zapomnělo. Petr Vondráček mi nijak nevadí, ale podobnou autoritu a nezbytnou schopnost udržet soutěž v daných kolejích nemá. 2.) Panelisté originálu měli sice smysl pro humor, ale taky pro pravidla hry a svým způsobem ji brali vážně. Zounarova parta se válí po stole, navzájem se překřikuje a bodře popichuje jako někde v hospodě a celkově z ní mám dojem, že se snaží jen mnoha - jakýmikoli - slovy zaplácat vyhrazenou stopáž. Pak ale není třeba žádné soutěže, žádných pravidel atd. Stalo se totéž co dříve v pořadu Nikdo není dokonalý, který brzy rezignoval na ankety, těžiště slovenského originálu, a proměnil se v upocenou žvanírnu s historkami z výprodeje. Hádej, kdo jsem! je bohužel tentýž případ. 3.) Přece jen je třeba vzít na vědomí, že originál pořadu se v USA vysílal v letech 1950-1967. To, co tehdy stačilo na prime-time, je dnes zkrátka trochu málo. Myslím si, že kdyby ten pořad běžel někdy kolem 18. hodiny a trval půl hodiny, byl by i na ČSFD přijat shovívavěji. 40% (14.05.2008)