Zažiť Woodstock

Woodstock bez atmosféry. Woodstock bez kvalitní hudby. Woodstock bez Woodstocku. Těšila jsem se, že zažiji ten největší hudební festival v dějinách, místo toho jsem dvě nekonečné hodiny pozorovala uspávající příběh bez sebemenšího tvůrčího nápadu. I když jaký jiný by vlastně mohl být, když jej vidíme z pohledu jedné z nejnudnějších hlavních postav roku 2009?? Ang Lee se soustředí na špatné věci - rodinné problémy (chamtivá matka, otec podpantoflák - oba magoři), komplikace spojené s ubytováním hromady lidí v maloměstě (to by mě samotnou opravdu nenapadlo), stereotypně zpracované téma objevování vlastní sexuality, ale samotný koncert (nebo alespoň náznak) zůstává kdesi za vysokým plotem. Existence většiny postav je pro mě také záhadou. Nemají žádnou historii a nijak se nevyvíjejí. Ony tam prostě jen jsou. Hlavní asi je, aby byly dostatečně květinové a přinejlepším nahé. Kam se podělo kouzlo doby? Mám se snad spokojit s jedním transvestitou, hromadou lidí upatlaných od bláta a 5 minutami zdařilého tripu? Běs! (29.01.2010)

Beautiful je slovo, ktoré Taking Woodstock charakterizuje v každom smere. Geniálny scenár plný zákulisných vychytáviek, geniálni herci stvárňujúci vrstevnaté charaktery, emocionálna katarzia a myšlienková hĺbka, to všetko je dokonalým doplnkom monumentálnej dokumentárnej sondy z miesta činu zo 70. roku... alebo oná sonda je doplnkom tohto kusu povznášajúcej kinematografie? Ťažko povedať. Ang Lee, tak ako svojho času festival samotný, prevyšuje osobné útrapy jedincov a ťaživú spoločenskú situáciu oslavou hudby, slobody a mieru a očisťuje diváka, ktorý by predal aj obličku, aby mohol zažiť Woodstock (ak už nie pod stageom, tak aspoň zákulisne, ako hlavný hrdina filmu Elliot). (9/10) (11.04.2014)

Film bez konfliktu. Jenže jednou za čas takové filmy prostě fungují. Taking Woodstock vámi jednoduše propluje, nezažijete žádný emoční rozpad, žádnou katarzi konající vnitřní přerod z vašeho starého já k novému. Prostě se jen na dvě hodiny podíváte, za jakých situací vznikl nejslavnější hudební festival světa. A pokud vás tohle téma zajímá, bude vás Ang Lee bavit. 7/10 (26.11.2013)

Jedinečný zážitek mi přichystal tenhle film, u kterého jsem popravdě ani příliš nevěděl, co od něj mám očekávat. Ale on si mě tak nějak pozvolna vtáhnul do svého děje, do doby, kdy Amerikou hýbalo hnutí hippies a kdy eskaloval odpor proti válce ve Vietnamu, ale v jednom malém ospalém městečku si lidi žili svým obyčejným maloměstským životem. Dokud se jeden z místních obyvatel nezapojil do jedné z největších hudebních akcí v historii lidstva a nepřivedl do tohoto městečka davy mladých lidí, kteří si chtěli užít aspoň trochu té svobody a bezmyšlenkovitých radovánek. Film mě svou atmosférou naprosto pohltil, takhle nějak si představuji kvalitní dobový příběh a musím říct, že lituji, že jsem nezažil Woodstock, hodně by mě to lákalo, ale kdo ví, třeba jsem ho v minulém životě zažil, ani o tom nevím :-) Každopádně tenhle film mě hodně oslovil a zasáhnul, ať už tou bezstarostnou atmosférou, dobovými reáliemi či jednotlivými postavami, protože až na matku hlavního hrdiny (kterou perfektně ztvárnila Imelda Staunton) zde nebyla snad jediná postava, která by mi byla protivná. Filmu nemám co vytknout, až bude příležitost, chci ho vidět znovu, protože tohle za to rozhodně stálo. Je to za pět hvězd. (18.08.2014)

Po travičce zelené, s LSD barevnou mlhou před tebou i za tebou. Liberálně o sexuálních orientacích. Pohledem neamerického režiséra na americkou kulturu. O politice a ideologii. O rodičích a dětech. Ang Lee staví laťky vždy vysoko,0 občas i s tématy do nebe volajícími, s výsledky někdy mezi nebem a zemí. To však není příklad tohoto snímku. Pohled na zrození Woodstocku v 69 je značně nehudební, což je na jednu stranu dobré, vidět podnikatelskou mašinérii "tří dnů hudby a míru" reprezentovanou kudrnáčem na koni a kravaťáky v limuzíně, značně zajímavé. Ale stejně, vždyť jde o Woodstock, kam se poděla ta hudba, o kterou tam prý šlo? 75% (09.10.2009)