Búrlivé výšiny

Režisérka Andrea Arnold má strašně zajímavý a osobitý vizuál. Ruční kamera mi ne ve všech místech úplně seděla, ale svůj účel měla. Co se mi líbilo, bylo to snímání postav zblízka a snímání detailů. Tento film není vůbec postaven na dialozích, režisérka vůbec dialogy nepotřebuje k vyjádření všech pocitů a emocí. Někomu jistě bude chybět ta typická hollywoodská líbivost a načančanost, ve filmu úplně chybí hudba. Prostě nám je předložen temný a "špinavý" milostný příběh bez idealizovanosti. To se mi právě líbilo nejvíce. Škoda jen, že druhá polovina už není tak působivá, jako ta první. Pro mě se jedná o dobrý film, který však není pro každého, sama nevím, komu bych film vlastně doporučila, ale pokud máte tato anglická a reálně podaná dramata rádi, tak si na film určitě čas udělejte. (22.04.2012)

Co se týče děje - velmi slabé, ale práce kamery výborná. Naprosto podtrhuje atmosféru, již jsem cítila při četbě knihy. Detailní záběry na přírodu působí poeticky, ale zároveň realisticky. Kaya Scodelario je sice krásná, ale její způsob herectví se nijak neodlišuje od její role v seriálu Skins. Adaptace z roku 1992 s Juliette Binoche a Ralphem Fiennesem mě zaujala víc. (02.11.2012)

Adaptace, která se místy snaží být velmi autentická, místy zas moderní a aktuální. To první mi sedlo dokonale; život na Větrné hůrce je neidelizovaný, sídlo nepůsobí nijak přehnaně zámožným dojmem a ze všech scén je přímo cítit ona izolovanost od okolního světa. To druhé dopadlo už o poznání hůře. A nejde tu ani o to, že se z cikánského chlapce stal černoch nebo že úvodní titulky mají odporně moderní font, jako spíš o to, že celá druhá polovina knihy z děje vypadla a že mi ta kamera neustále snímající detaily trávy, vlasů už během první poloviny filmu začala lézt na nervy. Ale nenechte se odradit; právě na vizuální stránce je totiž těnto film postaven a právě ona většinou v recenzích schytává pozitivní reakce. (15.11.2011)

Andrea Arnold má jako režisérka naprosto evidentně úžasný smysl pro estetičnost filmu, který jí v kombinaci s výbornou kamerou film vytahuje jen tímto hodně vysoko. Nedovedu si to představit bez vizuální stránky na takové úrovni, ale vzhledem k tomu, že příběh není převyprávěn špatně, jen trochu zdlouhavě a s dobrými hereckými výkony, to dopadá velmi dobře. (08.01.2017)

V mnoha ohledech mi tohle neobyčejně sedlo: Arnold zachytila dokonale romantickou smyslovost, živelnost, puzení k destrukci i obsesi drsnou přírodou, přičemž je dokonale překlopila do současného jazyka svým nezaměnitelným vizuálním stylem (detail, frenetická kamera, jedinečná práce s hloubkou záběru i syrovou změnou nálad). První polovina je bezmála dokonalá, emoce prýští z nemluvné souhry hlavních postav a krajiny. Druhá část je o poznání klopotnější, co před tím vycházelo ze záběrů samo, je tam náhle pracně roubováno (i nadbytečným retrspektivami) a Arnold neprojevuje mnoho vypravěčské šikovnosti -- příběh se jí sype a emocionální erupce jsou křečovitě šroubované, manýristicky inscenované... rozpadá se i precizní rytmus "dětské" části. Rozhodně ale tenhle film nelze marginalizovat, i když mnoho náznaků nerozvine a zůstane dlužen i některým pokusům o aktualizaci, pořád je to o stupeň odvážnější a podnětnější než Fukunagova Jane Eyre. Jsem z toho tak nějak romanticky rozerván... což je u adaptace romantického díla v pořádku, u filmu jedné z mých nejoblíbenějších filmařek pro změnu na pováženou... (26.03.2012)