乙女ごころ三人姉妹
Recenzie (2)
Jímavá balada o pouličních zpěvačkách a hráčkách na šamisen, ztracených ve vulgárním světě nočních kaváren a restaurací. Barvy a úchvatné vzory kimon již popelaví. Vše kolem nich se zdá stahovat, dusit. O krásu tradiční japonské hudby již nikdo nestojí a jemné bytosti v kimonech bloudí špínou všedních dnů a nocí za svými nejasně se rýsujícími sny. Kalí se i všední krása jejich domova: bezcitná matka nedokáže přijmout povahy svých dcer a rodina se rozpadá. Tento raný zvukový snímek Mikia Naruseho mne vedle svého příběhu, který sleduje osudy několik hráček a splétá je do dramatického obrazu odcizeného světa, nadchl – na svou dobu dokonalým – spojením hudby (a zvukové stylizace vůbec) a obrazu. Napadlo mne dokonce, jak účinně se s „nalezenou“ zvukovostí, kterou bych vyložil až jako poctu daru slyšet (tak na mne působila dosud neslyšená spleť nejrůznějších hudebních projevů), spojila v tomto filmu režisérská i herecká zkušenost němého filmu. Úžasná mimická hra v několika scénách o tom svědčí. Vyzdvihl bych především Masako Tsutsumi v roli O-Some, jedné ze tří sester, laskavé a citlivé dívky, jejíž tvář dokáže neslovně vyjádřit ty nejnuancovanější pocity. Jedno z bolestných entrée do Naruseho světa. ()
TŘI SESTRY S DÍVČÍMI SRDCI....Tři sestry vydělávají pro utlačující matku hrou na samisen, tj. hlavně hrající na nástroj připomínající bandžo. Množství volných epizod osvětluje rozdílné povahy sester, stýkajících se se světem kriminálníků a obětujících se hledání lásky....Citlivý, jemný film. ()