Můj báječný rozvod

Zázrak asi nejtěžšího hereckého umění - divadla jednoho herce. Téměř dvě hodiny souvisle hraného textu jsou samy o sobě mimořádnou zátěží paměti; blízkost hlediště a jeviště prozrazuje sebemenší nedořek a odskok od tíživých nároků či absenci také potřebné hercovy radosti z takto komplikované úlohy. Eliška Balzerová je paní herečkou a ví se to o ní ještě dříve, než na sebe upozornila v dietlovských dílech NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA. Střídání různých hlasových poloh hlavní postavy, reprodukce hlasů postav dalších, četné a ne právě snadné pohybové akce, dívčí hbitost zavedené sedmdesátky, ostře a dobře pointovaný text, jemuž není cizí něžný a hravý humor, jemuž není nic lidského cizí včetně sebekriticky zabarveného odstupu, to všechno není jen příležitost, ale i hra, kterou s herečkou sdílí i její publikum. Bezpochyby jde o jedno z nejvýznamnějších představení tohoto roku silně nadnárodní úrovně. (15.10.2023)

Je mi jasné, že záznam nedokáže přenést tu energii a atmosféru v plné šíři. Nicméně téma je skutečně banálně fádní, zpracování také a jediné, o co tu jde, je ten živý výkon Elišky Balzerové a to se zřejmě musí vidět nejlépe z první řady, aby to člověk plně docenil. Co mě vede k jistotě, že námět není nic moc? Například srovnání s filmovým přepisem téže hry Brillantissime. (16.10.2023)

tuhle divadelní hru kdysi všichni v okolí chválili a lákali na ni. Je fakt, že tehdy Balzerová byla v kurzu po svém výkonu v Ženách v pokušení a tak lístky šly na dračku a projela s ním určitě celou republiku. Já jsem odolal a po letech si pustil až záznam z Violy. Neříkám, že bych se nebavil, ale ani téma hry, či její provedení mi nepřišlo ničím vyjímečné. Exhibice Elišky byla slušná, ale působilo to na mě chvilkami samoúčelně, nepřesvědčivě až přehrávaně. Proto se připojím k malému táboru těch, kteří z toho dílka nejásají až do stropu. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 3 /// ART: 0 /// STYL: 0 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (31.07.2015)

"Lidé si tolik přejí uvěřit, že našli lásku, že před spoustou věcí zavírají oči." Elišku Balzerovou jsem měla jako herečku vždycky hodně ráda. Je pro mě představitelkou velmi přirozeného herectví bez velkých gest. Co však předvedla v této one-woman show, kde téměř dvě hodiny neslezla z jeviště, to bylo zcela fenomenální. Širokou paletu hereckých poloh a v každé z nich byla zcela přirozená. A navíc v příběhu, který byl velmi moudrý a velmi pravdivý. Velmi smutný, ale ve veškerém tom smutku stále probleskovala určitá naděje … (27.02.2015)

Tak jsem ráda, že ČT2 zase moudře vybrala divadelní kousek, který tak můžou vidět i mimopražští - u televize. Tohle dílo, kde si to tak báječně užívá Eliška Balzerová, se mi líbilo moc, i když asi nic nového nepřináší. Líbil se mi i mini-rozhovor s autorkou hry. A přišlo mi to vhod, až mi bylo skoro líto, že se nerozvádím a všechny ty kotrmelce hrdinky si taky neužiju :-) Ale to píšu samozřejmě s nadsázkou. (21.05.2011)