Duša Paula Giamattiho

Nad-inteligentní film pro typy lidí, kteří nevyhledávají kvalitní příběh, ale artovní chcanky, o kterých se pak můžou bavit a tvrdit, jak dobře tomu porozumněli. Autor to totiž nejspíš myslel takhle a takhle a z na první pohled naprosto primitivní scény, dokážou odborníci přes filmy vyndat takových myšlenek a názorů, že i Hitler by měl co dělat, aby to všecko dokázal vstřebat. (17.07.2010)

Duše umění.¬         Z tohoto snímku jsem byl tak bezradný, že jsem se neudržel a podíval se, co o tom jinde, což jinak nedělám. Říkal jsem si, že jsem třeba unavený, a proto nepozorný a neschopný dobře porozuměti. Každý máme někdy slabou chvilku, ale že by ji mělo tolik lidí najednou, je téměř vyloučené: o snímku se píše téměř bez výjimky jako o slabém a nebo pseudouměleckém. A vzpomněl jsem si na jiný snímek o duši, na Animu, kterýžto snímek nepatří zrovna mezi snadno přístupné, pochopitelné, ale který mne dovedl osloviti už tím, jakým způsobem byla věc podána, filmově zpracována, byť jsem mu tenkrát nebyl schopen do důsledků porozuměti. A v tom právě spočívá tajemství umění: promlouvá a vpíše se nesmazatelně do duše, aniž by předpokládalo porozumění coby nutnou podmínku oslovení. Mnohdy trvá léta, v nichž vstřebáváš zkušenosti a nabýváš znalostí, než pochopíš; ale po všechna ta léta pravé umění tě věrně provází coby nesmazatelný obraz, okouzlení, výzva, moc... Takovou sílu měla Anima, o duši Paula Giamattiho mohu říci už s určitostí tolik, že tu sílu nemá; jde o pseudoumělecký snímek se slabým scénářem, a byť by herecké výkony byly jakkoli dobré, duši nenahradí... Zralost, nutná k v pravdě uměleckému ztvárnění tohoto námětu, možná Sophii Barthesovou ještě čeká. (08.02.2011)

Nerada to píšu, ale tentokrát to ani skvělý Giamatti nezachránil. Rozvleklý, nedotažený, a bohužel nudný fim. Přitom je to škoda, protože nápad nebyl nezajímavý. Navíc dabing J.Ježkové (jejíž hlas nemusím obecně) se k ruské Nině vůbec nehodil - ale to je spíš moje blbost, že jsem koukala na dabovanou verzi. (19.01.2012)

MFF KV 2009 Čekala jsem něco víc. Opravdu! Sice je herec Paul Giamatti vybraný dobře (v podstatě si nikoho jiného asi nedovedu pro tuto roli představit), tak to nezachránil. Dobře, přistupuji na hru tvůrců a představím si, že se dá duše z člověka vyndat a zmrazit. A dokonce si i mohu pořídit jinou, taktéž zmraženou duši a nechat si jí dát do těla. Předpokládám ale, že se můj charakter, chování atd. změní mnohem více, než bylo ve filmu ukázáno! Námět, příběh, prostě ta myšlenka se mi zdá skvělá, jenže ve filmu naprosto nedotažená! Pokud někdo z vás byl také na premiéře ve Varech, jistě mi dáte za pravdu, že proslov režisérky byl zajímavý, hlavně když vykládala příběh (sen), který ji vedl k natočení filmu. Vy jste ale nečekali více? Já rozhodně ano, znovu opakuji, že mě nápad nadchl a čekala jsem něco originálního, příběh, na který jen tak nezapomenu... OK, začátek splňoval mé očekávání, jenže potom se z toho stal nudný film, u kterého divák usne a ani si to nemusí vyčítat. Je mi vážně líto, že je zde nevyužitý nápad, který má velký potenciál. A pár báječných scén ("Tohle že je má duše? Vždyť je tak malá! Není skoro vidět!") to jen tak nezachrání. (16.07.2009)

Film je jednoznačně mimořádný. Milovníci depresivních a jinak neuroticky postižených hlavních postav si přijdou ve filmu na své (je tam určitá, i když jen volná podobnost s W. Allenem). V případě tohoto filmu však jde hlavně o zobrazení období, kdy si člověk prochází obdobím existenciální krize. Paul Giamatti se samozřejmě chytne první příležitosti, která mu dá příslib, že by se svých potíží mohl rychle zbavit, a na speciální (tvůrci filmu zdařile futuristické) klinice si nechá duši "zhmotnit" a uskladnit. Nutně musí následovat její ztráta a zoufalá Paulova snaha dostat svou duši zpět… Ve filmu je použit kontrast Ameriky a Ruska, bohužel pro film je zbytečně nadhodnocen rozdíl (moderní a drahé americké interiéry kontra zásadně neestetické záběry z Ruska: oprýskaný špinavý interiér továrny, zima a špinavý sníh). My to tak trochu víme, takže nám to tvůrci nemusí tak polopaticky servírovat. A co na to diváci? Ta troška diváků, která se v kině sešla, se bavila dobře, občas (asi 3x) se situacím na plátně i zasmáli. Šlo však evidentně o diváky, kteří si až tak moc nelibují ve "většinových" filmech… (10.11.2009)