Kde je Fred?

Začátek byl z mého pohledu hodně rozpačitej. Říkal jsem si, že to bude strašlivá srágora. A možná i byla, navíc poměrně dost amorální. Ale hrozně dobře jsem se u ní bavil. Nebýt scény s přebíháním od jednoho stolu ke druhému v restauraci, tak bych tomu dal snad i plnej kotlík. Tahle pětiminutovka mě ale otrávila. To je ale čistě subjektivní pocit. Věřím, že někoho naopak hrozně bavila, a zíval u scén, který naopak bavily mě. A těch byla naprostá většina. Dělat komedii o vozíčkářích není vůbec jednoduchá záležitost, tvůrci Freda to ale vybalancovali výborně. Příjemný překvapení, po Fakjů v krátké době další vynikající německá komedie. (23.11.2014)

Byl jsem velmi obezřetný. Tila vůbec nemusím a zhruba do dvacáté minuty jsem byl z téhle komedie otrávený, jako muchomůrka zelená. Čekal jsem prostě jen další slátaninu, jako třeba Kohout na víně, nebo něco podobného. Tohle vše ale zmizelo, jako mávnutím kouzelného proutku a co víc, já se dokonce bavil! Někdy více, někdy méně, ale celkově převládá mírná spokojenost, se kterou jsem na začátku absolutně nepočítal. Určitě k tomu příspělo několik opravdu velmi komických situací, (u oběda, nebo v léčebně), které se prostě povedly a celkově mně, i přes poněkud očekávaný konec jen tak lehce sedly do noty. (15.09.2015)

Fred (Til Schweiger) je až po uši zamilovaný do dcery svého šéfa, Mary. Aby jí ale dokázal získat, musí udělat dojem i na jejího syna, nevychovaného spratka Linuse. Jenže ten si ze všeho nejvíce přeje basketbalový míč podepsaný samotným Mercuriem Müllerem. Potíž je v tom, že Mercurio svůj podepsaný míč hází jen do sektoru postižených diváků. Ale co by Fred pro svoji lásku neudělal - stačí jen chvíli předstírat, že je na vozíku. Jenže tato malá lež začne narůstat do obřích rozměrů, když s ním, jakožto s vítězem této soutěže chtějí natočit film ... Na to že celý film těží z jediného - předstírání Tila Schweigera že je postižený, tak to ještě nedopadlo tak zle. Sic celý příběh je těžce předvídatelný - v hlavním hrdinovi to celou dobu vře, aby se nakonec stihl (pro jistotu před celým světem) přiznat, přičemž ta pravá láska mu odpustí že ji celou dobu tahal za nos (ehm, ehm). Til Schweiger - což je to jméno - kvůli kterému asi na film vůbec narazíte si toho moc nezahrál - (téměř) celou dobu sedí na vozíku a dělá "éééééé" (chudák český dabér)... (22.06.2014)

Rozhodně nečekejte žádný fekální humor, kterým je Německo tak proslulé. Z toho už kluci dávno vyrostli. Jedná se o další z hromady komedií natočených stylem ,,pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí", což by spolkl i s navijákem snad pouze před bývalý prezident naší malebné republiky plné nepřizpůsobivého obyvatelstva opáleného zevnějšku, které kdysi jedna hlava státu z Německa neměla moc ráda. S herci to není nikterak slavné. Tohle že má být ta slavná árijská rasa, které není na světě rovno? Hovno. Takových filmů jsou po celém světě kupy. Možná v nich není jedna pěkná scénka na stavbě a společná večeře. Jinak jsou totožné. Film je brutálně předvídatelný a i člověk neárijského původu brzy zjistí přesný směr, kterým se bude ubírat a jak přesně skončí. Lepší 1*. (16.02.2013)

Je pravdou, že Němcům jdou lépe černé komedie, než tyto bláznivé romantické, ale ani tato není úplně k zahození. Samotný příběh bych řadil k těm absurdnějším, být na místě Tila Schweigera, skončil by film hned v prvních minutách, protože tomu spratkovi bych jednu fláknul a jeho povedenou maminku poslal k čertu, ale tady šlo jen o čistou zábavu. Ta se bohužel rozbíhá poněkud krkolomně, chvílemi tlačí až příliš na pilu, ale naštěstí ve druhé polovině se zábava celkem dobře rozjede - především převleková scéna v restauraci byla vrcholem, který ve mně vyvolal výbuch smíchu. Nakonec se ztoho vyklubala celkem sympatická zábava. (08.08.2013)