Adama Meshuga'at
Sweet Mud - Im Himmel gefangen
Sweet Mud
Réžia:
Dror ShaulScenár:
Dror ShaulKamera:
Sebastian EdschmidHrajú:
Tomer Steinhof, Ronit Yudkevitz, Pini Tavger, Gal Zaid, Henri Garcin, Daniel Kitsis, Shai Avivi, Omer Berger, Sharon Zuckerman, Rivka Neuman, Yosef CarmonObsahy(1)
"Scénář tohoto filmu jsem psal mnoho let. Příběh není přesná autobiografie, ale pochází ze stejného prostoru, v němž jsou pohřbeny mé dětské vzpomínky. Narodil jsem se a byl jsem vychován v kibucu a tento film mne stál mnoho sil. Chtěl jsem zachytit atmosféru kibucu v sedmdesátých letech a konfrontovat idealistickou představu o kolektivním bydlení a zúrodňování nehostinné země s mými vlastními vzpomínkami." To řekl ke svému filmu izraelský režisér Dror Shaul, jehož jméno se naučily skloňovat poroty a diváci filmových festivalů po celém světě. Za příběh dvanáctiletého Dvira a jeho matky Miri, která se snažila, ale pravidla kibucu byla silnější než ona, získal nejen čtyři výroční ceny izraelské filmové akademie, ale i řadu mezinárodních ocenění a to jak od kritiků, tak od diváků. A právem. Shaul, který se úspěšně živí jako reklamní scenárista a režisér (i na tomto poli získal již řadu cen) natočil příběh tak pravdivý a poctivý, že nejenže přidal jeden sugestivní obraz k mozaice diskuzí o izraelských kibucech, a film se zařadil mezi nejvýznamnější izraelské filmy posledních let, ale natočil i hluboké poselství o věčné lidské touze po citech a vřelosti, touze po iluzi, že ve skutečnosti nejsme na tomto světě sami, kterou žádná svěrací kazajka nedokáže potlačit. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (25)
silný psychologicko -dramatický príbeh. Zdalo by sa že hlavnú úlohu v celom filme hr kibuc. Požierajúci individualitu a slobodu človeka , presadzujúci kolektivizmus vo všetkom, ešte aj v "odchovni malých batoliat" odlúčených od svojich rodičov. Brrrr. Domnievam sa, že takéto príbehy sú príbehmi mnohých ustanovizní presadzujúcich prvidla kolektívu nad individualitiu, rovnako sa ten príbeh mohol odohrávať v komunite Mormonov, anemitov, či v klštornej reholi Augustianok , či v kmeni afrických krovákov. Kto sa nepodriadi, trpí. Krásne herecké výkony hlavnej predstaviteľky a mladého chlapca. Zaujímava harmóniova hudba. film ma u mňa spoľahlivé 4 bodiky. ()
Nám asi hodně málo známá etapa budování nového židovského státu .. tvrdé .. drsné .. otřesné .. a jen těžko pochopitelné – musel to být život „na hlavu“ (bráno samozřejmě dle našich měřítek) … příběh viděný očima dospívajícího chlapce, který je nucen sledovat devastující vliv kasárenské komunity v kibucu na psychický stav své opuštěné, pronásledované, oslabené matky, která nemá sílu vzdorovat řádu a podmínkám, ve kterých tam spolu žijí .. bez adekvátní pomoci dospělých ztratí i sílu na případný včasný odchod a tak zbavena vůle, nezbytné síly a vlastní důstojnosti požádá syna, aby ji dovolil a vlastně i pomohl „odejít“ a sám potom tábor na vždy opustil … ()
Kibuc je komuna a je dobrovolna. Je to nejlepsi mozna idea na bazi rovnostarstvi. Dukazem je to, ze stale existuje a dokonce tam clovek nemusi zit, ale muze tam dochazet. Napr. do skoly, ktere jsou mimochodem na vysoke urovni, muze tam dochazet na ruzne aktivity, sport, tanec, plavani. Doba pokrocila. Myslim ze reziser nechtel kritizovat spolecenstvi kibucu, ale jeho smutne vzpominky na zivot s matkou, ktera nebyla schopna a ochotna ze spolecensvti odejit i kdyz moznost a pravo rozhodne mela. ()
Krajně depresivní náhled do kibucu 70. let 20. století (celkem málo známé, u nás se totiž obvykle pouštějí jen filmy o holokaustu). Kibuc, zde ukázaný, je v podstatě dobrovolné zvolené židovské-sionistické ghetto, totálně ateistické a kolektivizačně budovatelské. Silně to připomínalo komunismus 50.let u nás (a není divu, principy byly stejné). Zde navíc ukázána tvrdá, až živočišná poživačnost a cynismus kibucníků, bez jakýchkoliv skrupulí a studu. Stejná kafkovská beznaděj - není Boha, není lásky, není ani naděje...Film působil velmi přesvědčivě a zřejmě byl opravdu autorovým zobrazením vlastních zkušeností z dětství. Jinými slovy: autor věděl, co točí. ()
Silný příběh. Ronit Yudkevitz v roli depresivní matky Miri je velmi přesvědčivá. Film představuje kibucy v trochu jiném světle, než jsme byli dosud zvyklí je nahlížet. Vlastně rozpor ráj versus peklo zazní už v samotném filmu. To, co se jejímu švýcarskému příteli jeví jako ráj na zemi, je pro Miri peklo, z něhož se ale nedokáže vymanit a cesta k vysvobození zbývá jen jedna... Celkově film vyznívá velmi civilně a všichni účinkující se zhostili svých rolí na výbornou. ()
Reklama