Čas umírat
Pora umierać
Time to Die
Réžia:
Dorota KędzierzawskaScenár:
Dorota KędzierzawskaKamera:
Artur ReinhartHudba:
Włodzimierz PawlikHrajú:
Danuta Szaflarska, Krzysztof Globisz, Marta Waldera, Patrycja Szewczyk, Agnieszka Podsiadlik, Piotr Ziarkiewicz, Kamil Bitau, Kai Schoenhals (viac)Obsahy(1)
Stará dáma vstupuje do ordinace a na výzvu „Odložte si!“ lékařce zabořené do papírů odpoví: „Polib si p...!“ Poté se vrací do zchátralé dřevěné vily, kterou právě opouští poslední z úředně dosazených nájemníků. Aniela blaženě vychutnává získané soukromí, v němž je jí věrným společníkem její vše chápající pes. Sní o renovaci rozlehlé vily, v níž by ráda dožila s rodinou syna. Ten má však s rodinným sídlem jiné záměry. Plynou krásné letní dny, stará dáma se kochá výhledem na vzrostlé stromy v zahradě, vede nekonečné monology a přitom se vzmáhá její nechuť k synovi a jeho hloupé, obézní dcerce. Cítí, že svět někdejších hodnot odumírá a že brzy vyhasne i její vůle k životu. Proto se vzepne k možná pošetilému činu – ale jen tak zaručí své vile právo na další existenci. Minimalistický film inklinuje k poetické výpovědi. Černobílá, asketicky věcná kamera Arthura Reinharta se upíná k výrazu teskné samoty Aniely, kterou znamenitě ztvárnila legendární polská herečka – třiadevadesátiletá Danuta Szaflarská. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Recenzie (72)
Už dlouho jsem neviděl takový krásně a pomalu plynoucí snímek. Snímek, ve kterém by ani tak nešlo tolik o samotná děj, ale spíše o obsah, myšlenku, obraz a kameru. V černobílém snímku nejvíce vyniknou kontrasty obrazu, stejně tak jako stáří hlavní postavy kontrastuje s její vitalitou a duševní svěžestí, které překvapí diváka v samotném úvodu, ale ostatní postavy ve filmu se drží zarytě představy staré nemoucí roztřesené a polohluché semetriky, kterou Aniela určitě není. Určitě jednou z nejenergičtějších scén filmu je okamžik, kdy Aniela odhodí své naivní představy o lásce syna a veškeré konvence a vyskočí na zahradní houpačku a rozjede největší zhoupnutí svého stáří. ()
Hlavní ženská představitelka, její border kolie Fila a nádherná černobílá kamera jsou dostatečným důvodem, proč si tento poetický polský snímek pustit. Trochu ke škodě je i poněkud černobílá zápletka, kterou lze předvídat už v první třetině, i přesto je však Pora umierać filmem, který má co sdělit a daří se mu to i s nádavkem kouzelné atmosféry. ()
Něco tak krásnýho jsem dlouho neviděl! Na konci sem měl fakt co udržet slzy ale přesto jsem se celou dobu bavil s úsměvem na rtech. Ta babička je prostě super :) a její herecký výkon byl fantastický a soudě podle toho jak mluvila v diskuzi je tak sympatická i osobním životě. Na filmu krom příběhu upoutá i vynikající kamera a hudba. Původně jsme na ten film vůbec nechtěli jít s tím, že to bude nějaká polská slátanina ale byl jedinej na kterej byl ještě volnej lístek :D a nakonec se z toho vyklubal pro mě jeden z nejkrásnějších filmů festivalu. 100% emotivní zážitek, všem vřele doporučuju. p.s.: ten pes byl taky úžasnej :) ()
Paní Aniela okouzlí už svým prvím výstupem u lékařky. Film je úžasně natočený, kamera se rozostřuje přes tlusté sklo, zabírá inteligentví výraz psa Fili a všechno je černobílé a přitom tak plné barev. S paní Anielou bych se ráda přátelila (i když nás dělí víc jak půl století), ráda bych si popovídala s Filou a hlavně bych nesmírně ráda pila horký čaj na její verandě. Krásný, poetický film o stáří a času umírat. ()
S takovou pokorou a zároveň vtipem vyprávět o stáří... Už ta černobílá kamera mi vzala dech, taková voyeurova óda (nemyšleno pejorativně). Pochopitelně největší devizou filmu je bezprostřední výkon Danuty Szaflarske a její ironické komentáře. Žádná sentimentální klišé o bolestech a strastech člověka "nad hrobem", žádné kajícné vzpomínání nad promarněným životem. Touha nebo spíš potřeba vzdorovat lidské omezenosti a vypočítavosti. Nádherný zážitek to byl. ()
Reklama