Líbáš jako Bůh

Už mám 30+ a bavila som sa. Odpustím snímku umeleckú stránku a všetky výčitky práve preto. Už viem, že dobre sa zabaviť a zasmiať môže byť občas nadovšetko - aj nad výpoveď či umenie. Napokon - kto určuje vkus? Na amfíku to bolo zadarmo a tak sa plné sedačky postupne vyprázdňovali od mladých a tých, ktorých sa to nedotklo. Kamarátka mi pošepkala: "Vidíš ako odchádzajú tí, čo to nepoznajú?" a ja som okríkla 8 ročné deti čo riešili lízatká. A medzi tým som sa smiala nad tým, aká smiešna môže byť neistota lásky v staršom veku, kým v mladosti je tragická. Za ten smiech a pohodu: u mna dobrý - za štyri. (02.09.2009)

Neoverená zaujímavosť: Pôvodný názov tohto filmu mal byť: "Šukáš jako král" ( v nemecky hovoriacich krajinách uvádzaný pod názvom "Du Fickst als Ein Konig"). Tvorcovia sa však rozhodli osloviť širšiu verejnosť (hlavne preddchôchodkového veku), a hrať viac na romantickejšiu nôtu, takže nakoniec sa ujal dnešný názov :-D (16.10.2009)

Rozvádějící se učitelka francouzštiny se jako malá holka zamiluje do postaršího světáka, ze kterého se posléze vyklube zadaný podpantoflák. Inu, námět celkem neoriginální, ale na české poměry vcelku slušný pokus. Bohužel herci v hlavních rolích pamatují, když Mrtvé moře bylo ještě lazar, a tak není pochyb o tom, že tento film je určen převážně postaršímu publiku, anžto mladistvé při pohledu na dovádějící důchodce určitě přejde smích, chuť k jídlu a záměr dožít se vysokého věku. Vousatými hláškami prošpikovaný scénář nepatří k nejzdařilejším a nevím, zda to neměla Poledňáková zabalit po legendárních filmech s Tomášem Holým. Na druhou stranu si tu nikdo nestěžuje na komunisty a druhou světovou, protože v produkování filmů na toto téma je Česko určitě špička. Někdy si tak říkám, jestli ještě vůbec dokážeme natočit normální a zábavný film, který by si zasloužil 5* bez jakýchkoli pochyb. Tohle je jen slabý průměr, ale přivřel jsem oko za snahu a udělil 3 hvězdy. 50% (20.10.2013)

Jediné co mi příjde opravdu k smíchu je ten fakt, že tohle bylo zvoleno komedií roku. To je asi jako by v Americe zvolili nejlepším filmem za rok 2005 "skvělý" opus Varan vs. Kobra. To jen tak na úvod. Často tady mnoho recenzentů hýří ve svých recenzích k všelijakým komediím větami typu "Ani jednou jsem se neusmál" apod. Význam této větě ale dal skutečný smysl až snímek Líbáš jako Bůh. Film o jedné hlášce, s trapnou Lucií Bílou v titulcích, s nudným a všedním dějem, ve kterém hrají hlavní roli mobilní telefony (celé to působí jako takové Vodafone vánoce). SMSky lítají vzduchem až z toho bolí za krkem, konec filmu vypadá v nenávratnu a celé to vlastně nedopadne nijak. Takže diváci odcházejí z kina ukojeni a já ten film upřímně nesnáším, ale rozhodně ce cítím jako vítěz, že jsem to dokázal nějak dokoukat. PS: Dost se divím "Bambulce" Kaiserovi a "Tesákovi" Holubové, že se dokázali něčemu podobnému propůjčit. Český vtip je když se Kaiser, který drží v ruce šálek s čajem, podívá na hodinky a ono se mu to vylije. PS2017: druhá projekce dopadla už lépe, přecejen stárnu a mírně infantilním. 40% (18.12.2009)

Opravdu nerad přiznávám, že to nebylo zas až tak špatné, jak slabé bylo mé očekávání. A je mi to líto. Poněvadž ze zásady nemám rád komerci, nelíbí se mi sledovat koktejl všech tváří, které se den co den objevují v reklamách či na titulních stránkách bulvárního tisku. Jenže co s tím, když to drtivá většina lidí přijímá za zábavu a umění? Pokud někoho těší vkládat energii do takovéto práce a živit se tím, je mi ho líto. (02.10.2010)