Recenzie (1)
Uchvacující náhled Dwoskina na podstatu bolesti. Setkávání se s lidmi, které jsou s nikdy nekončící bolestí nuceni žít či s těmi, kteří se k ní uchylují jako k formě sebevyjádření, postupně odkrývá subjektivní jádro bolesti a čím dál více také vyjevuje problematiku jazyka, jenž v souvislosti s ní používáme. Odlišnosti ve vyjadřování jednotlivých osob občas působí až tak extrémně, že to vypadá, jako by každý z nich mluvil o úplně něčem jiném, viz třeba kontrast mezi ženou trpící bolestmi s menopauzy a slečnou, co považuje hook suspension, bondage či tetování za důležitou část sebe sama. Hodně podnětné jsou i momenty vyjevují ambivalenci ve vztahu mezi vnitřním prožitkem bolesti a vnějším vyjevováním se směrem k okolí. Celé to je navíc prokládáno záběry různých forem bolesti, jejichž intenzivita občas dosahuje takových výšin, že to vyloženě bolí sledovat. Ovšem v závěru se jedná o bolest, která po sobě zanechá nesmazatelné stopy. Mimořádně intenzivní zážitek. ()