Biela vrana

Zo začiatku vyzerá Biela Vrana ako vcelku obstojné zachytenie každodenného života rodiny s členom trpiacim autizmom. Kamera celkom šikovne sa pohybujúca po stiesnenom interiéry a všetko pôsobí civilne, nie okato, štylisticky sa nejedná o výrazný, ale príjemne sa sledujúci úvod, od ktorého divák logicky čaká, že postupne vyústi do niečoho naozaj zaujímavého. .....Čo sa ďalšej kauzality deja týka, prepadá sa viac do sklamania než zaujímavého pokračovania, orientuje sa smerom emotívnej plytkosti, patetickej úsmevnosti a predstierania akejsi láskavosti a pochopenia s trochopu na oko pekného platonického stereotypu. Snímka si pochopiteľne zakladá na silnej emocionalite, čo musí byť už vopred zrejmé z hlavnej dejovej premisy, ale na túto úroveň sa nedá dostať pomocou tak zjednodušených a prvoplánových cestičiek, aké si práve Biela vrana na svoju cestu vybrala. ......... Do najsprofanovanejšieho tieňa sa dostáva, očakávaná "nosná" téma autizmu. Film si vôbec nerobí starosti s nejakým hlbším prenikaním do témy, alebo jej uchopením so zaujímavejšími motiváciami a cieľmi, z kt. by mohli vzísť zaujímavé myšlienky a otázky (podobne, ako to urobil Bård Breien vo svojom filme o telesne a inak indisponovaných ľudoch - Kunsten å tenke negativt), stačí mu evidentná radosť kamery, keď sa pred ňou zvíja daný autista, poprípade keď jeho chovanie ústi do humorných situácií. Téma film sa obmedzila na povrchné sledovanie, sem tam patetické, sem tam naopak humorné, nakoniec lacno láskavé a rado by bolo dojímavé. Vzťahy medzi postavami vyzerajú umelo a vykonštruovane, najmä prerod neznášanlivosti/ nevyrovnanosti k pochopeniu vyznieva vo filme ž smiešne utopicky. ........... Ďalší element smerujúci k degradácií je vývoj dejovej línie s priehľadnou snahou diváka emotívne zasiahnuť, čím sa znova preukazuje neúspech v prvoplánovom pokuse o "dojímavosť"" pomocou peroxidovej blondínky a zamilovaného tínedžera do ktorého lásky "nevhodne a neuvedomelo zasahuje" jeho brat autista. V spracovaní už tak dosť banálneho námetu si ruky s radosťou vymieňajú trápny humor, dosahujúci svoj vrchol v scénkach z kúpaliska, so zamilovane láskavým gýčom, samozrejme pod štítkom "empatickosť". Film sa finálne pokúša vravieť známu vetu "takto by to malo chodiť a bolo by to také krásne" a jeho slová pôsobia prehnane afektovane. Zábery ladené silno autenticky sa striedajú s patetickou idylkou, ktorá hlása konečnú presilu a nemáme pred sebou nič iné, než naivnú plochosť. Biele vrany toho nalietajú evidentne najmenej. (05.10.2013)

Veľmi emotívny snímok, zachytavajúci autistu a jeho rodinu... Luke Ford, ktorý sa nebal svojej role, predviedol neskutočný herecký výkon. Miestami liezol už aj mne na nervy... Film, ktorého myšlienka pohltila celé prevedenie. Black Ballon ako synonymum problémov. Rodinné drama, ktoré nielen prekvapí ale aj očarí... 8/10 (07.10.2008)

Chvílemi mi ty autistické "výjevy" a "výlevy" už přišly kapku přehnané a čistě účelové, ale byla by to asi tak jediná vada na kráse.)) DiCapriovo podání ve "What´s Eating Gilbert Grape" mě zasáhlo přece jenom o trochu více, a i když má Black Balloon pár opravdu silných (Thomasova oslava) i krásných scén (společné odpoledne s Charliem a schovávaná před deštěm), výsledný dojem je o něco slabší než u již zmíněného Hallstromova filmu. Ale pěkné a povedené - to určitě ano:)) (13.06.2010)

Film na téma soužití s autisty a o tom, jaké to je se o někoho takového starat. Takových filmů už byla natočená celá řada a tak i Australská kinematografie se rozhodla přispět svým dílem. Zpočátku to opravdu vypadá jako jeden z mnoha, kopie slavnějších brášků, ale nakonec mě přeci jen film oslovil, i když už mě toto téma spíše odrazuje. Obsahuje několi opravdu silných momentů, které se jen tak nevidí. Teenagerská láska na pozadí je zajímavý bonus. Škoda jen, že film na začátku zabředne do hlubokého žánrového klišé. Na druhou polovinu se však vydrží počkat, odměnou vám budou vypjaté i dojemné scény a kvaltní podívaná. (31.03.2009)

The Black Balloon - volně přeloženo asi jako ,,černá ovce" či ,,bílá vrána" (tady se čeští distributoři s českým názvem docela zdárně vyrovnali)... Nádherný australský ozvuk (především ve své retro atmosféře) legendárního amerického snímku Co žere Gilberta Grapea. Melodramatický film nabitý emocemi, který se dotýká elementárních otázek lidství. Skutečná oslava toho lidského v člověku. Sám se bojím komparovat a nejsem si zcela jist, jak bych obstál v životních rolích hlavních hrdinů tohoto skutečně neobvykle silného příběhu. Hodně šťastným (ale i odvážným) krokem bylo ukotvení někde ve vodách žánru teenagerských komedií, šestnáctiletý hlavní hrdina by v jiném životě a jiném filmu řešil úplně odlišné, veselejší problémy. Mladý Thomas je však determinován rodinou a především svým autistickým bratrem do té míry, že jeho puberta je o poznání těžší břímě, než u jakéhokoliv z jeho vrstevníků. Herecké výkony jsou strhující, příběh poutavý a hořkosladký, komedie se volně prolíná s tragédií a dozajista je tohle skutečně originální, bolavě romantická love story. Šetřete si emoce na tenhle film...budou vám třeba... Podobné filmy: Co žere Gilberta Grapea, Benny a Joon, Rain Man, Malaton (30.11.2008)