Biela stuha

Velice originální autorský rukopis. Učitelovo vyprávění, coby průvodce bylo určitě neskonale zajímavé. Bohužel, snímek je hrozně dlouhý a nebylo snad ani potenciálně možné, aby se vyvaroval zcela nezajímavých pasáží. A že jich bylo požehnaně. Občasná dramatičtější scénka celkový dojem rozhodně nezachránila. Heneke je v mých očích více psycholog než filmař. V tomto případě to bylo na úkor divácké zajímavosti. Více než 2 * vážně nedám. Nemluvě o tom, že se mi u filmu podařilo usnout. (08.06.2016)

Čo sa týka tohto pána režiséra ide o neobvykle priamočiary snímok s výbornou naratívnou zložkou, ktorá divákovi uľahčuje už i tak pohodovú orientáciu v deji, no zároveň však aj podsúva niektoré myšlienky spolu s pocitmi hlavného hrdinu. Príbeh je smutný, ťaživý a vychádzajúci z neutešených pomerov nemeckého vidieka na začiatku 20. st., pričom celkovú depresívnejšiu atmosféru ešte príhodne umocňuje čiernobiele prevedenie, ktoré sa sem vynikajúco hodilo. Veľké plus vidím aj v precíznej práci čo sa týka samotného verného zobrazenia pomerov vidieckej, príp. malomeštiackej predvojnovej spoločnosti a to po obrazovej aj obsahovej stránke. Zaujal ma hlavne pekne spracovaný opis vzťahu cirkvi k spoločnosti a pomery vo vnútri rodiny, hlavne otcovská nadradená zložka, od ktorej sa vlastne v snímku mnohé odvíja. I samotné vypichnuté problémy spolu s následným riešením alebo aspoň čiastočným vysvetlením tu boli ukážkové, pričom veľa toho bolo ponechané na divákovi, nech si niečo domyslí aj sám, skrátka nádherná práca. Zatiaľ môj najlepší Haneke a jasný plný počet hviezd. Videné počas Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. (23.04.2015)

Stydím se, že se mi nedostává slov. Nepříjemný pocit napětí a tísně mě opanoval od první minuty, tíživě podvratná, melancholická atmosféra mi nedovolila dýchat. Chladně dokonalé, průzračně čisté vyprávění mě zahltilo krutě nepříjemnými otázkami, na které odpovědět si musím sama. Naštěstí. Michael Haneke ví, těm šťastnějším se možná podaří se toho vědomí alespoň dotknout. Drama, které by se klidně moho jmenovat "Pod povrchem aneb nacismus v nás"....Každopádně: Bílá stuha je mým filmem a Leonard Proxauf mým hereckým objevem za rok 2009. Stále se ještě vyplatí věřit v sílu filmového umění. (25.02.2010)

(1001) Miluju to! Miluju to! Všechny ty detaily, rakve, záclony, povozy, miluju to! Poloprázdný kino, zrnitý obraz, střih, u kterého člověk přemýšlí, jestli náhodou střihač nenasadil špatnou cívku, miluju to! Bůh a klece a láska a spát bez večeře. (Je jasné, že Hanekeho film má Hanekeho nekonec. Já bych tam ovšem hodila atomovku, aby všichni vyletěli do povětří.) (23.09.2010)

Bílá stuha je nutná, kdo jste ji ještě neviděli. Neplatí skoro nic, co se o tom filmu dočtete, jakože to všechno, jak zobrazuje kořeny vznikání zla atp. - přesněji: takový výklad je ten méně zajímavý. Na tomhle snímku je geniální a nová jeho promyšlená a důsledná osvobodivost od normativního vyprávění příběhu se závaznou pointou: mezi několika sledovanými postavami vesnické scény kamera jímavě a bystře ukazuje množství pozoruhodných jednotlivostí, situací, scén, hovorů - dost, aby bylo zřejmé, že se tam odehrávají velice konkrétní příběhy, málo, abyste se museli snažit určovat, co přesně se děje. Příklad za všechny: vdovec lékař a jeho dcera - až do konce si nebudete jistí, zda je to tak oddaný a svérázný otec, či zda ji proti její vůli zneužívá - a nebo zda dokonce nejde o určitý vzájemně akceptovaný netradiční partnerský vztah. A tak je to mezi všemi postavami. Kamera ukazuje, že mezi nimi jsou nepochybně silné vazby, že se kolem nich děje něco živého. Přímo cítíte tu živost, to dění, tu tresť - aniž byste se museli unavovat tím, že se jako obvykle dozvíte, jaký konkrétní příběh se tu odehrává a jak skončí. Není to film o tom, co se stalo, ale že se něco živého děje, je to film, u kterého ochutnáváte tresť stávání se, bytí. Až v druhém plánu je zajímavé, že to, co se děje, má i temnou linku výkladu. Některé příběhy mohou být i zlé, kruté, zvrácené. Zlověstný je pak i ten nedostatek informací, nejistý tvar postav, nevědomí, jež se dá i zneužít. Ale teprve na tom je možné plně ochutnávat, co to znamená být se vší odpovědností ke svému tvaru opravdu živý. (01.05.2011)