Silent Pain
Réžia:
Martin Hollý ml.Scenár:
Jiří KřižanKamera:
František UldrichHudba:
Svatopluk HavelkaHrajú:
Rudolf Hrušínský, Ivan Jiřík, Vítězslav Jandák, Miroslav Táborský, Jiří Sedláček, Martin Dejdar, Tomáš Juřička, Jiří Pomeje, Dušan Cinkota, Jiří Langmajer (viac)Obsahy(1)
Autobiografický film scenáristy Jiřího Křižana se vrací do padesátých let minulého století, do doby poznamenané lidskými tragédiemi a utrpením. Vypráví baladický příběh chlapce Janka Kadavého, jehož otec byl v roce 1949 zatčen, odsouzen a popraven jako „třídní nepřítel“. Matka krátce nato zemřela a Jankovi zbyl jen děda. Děj filmu se odehrává ve dvou časových rovinách: zachycuje tragikomické epizody z vojenské služby u pétépáků a trpké vzpomínky na dětství plné ústrků ze strany spolužáků i dospělých. Jediným světlým bodem Jankových vzpomínek je děda. Moudrý a poctivý starý muž, který jej po smrti rodičů v malé valašské vesnici vychoval… (Česká televize)
(viac)Videá (2)
Recenzie (413)
Hodně hořký dramatický příběh (natočený podle autobiografického Křižanova scénáře) odehrávající se na sklonku zrůdných 50. let v retrospektivě dvou časových linií, jednoho malého chlapce, který byl po smrti svých rodičů vychováván jen svým dědem. Nejvíc mě na filmu zaujala pravdivá formulace Jankova dědy (opět báječný Rudolf Hrušinský) "Neostávej tady, Janku. Není dobré zostávať mezi lidmi, kterým připomínáš svinstva, kterých se dopustili." Ale také fanatický důstojník Kopřiva (Vítězlav Jandák) ve scéně s tankem ke konci filmu. Pro mě doposud neznámá (za což se trochu červenám). Jinak se ale jedná svým způsobem o neprávem zapomenutý a opomíjený velký film (jak po roce 89' tak i dnes) který rozhodně stojí za připomenutí a to hned z mnoha pohledů. ()
Nostalgické, baladické, žalující a přitom postrádající násilnou trapnost antikomunistických agitek. Hollého vyprávění je zajímavé právě proto, že si hraje s fragmenty času i prostoru, a tak se z filmu nestává ani vojenský kabaret, ani sladkobolné drama. Je to cosi mezi tím a právě proto je to uvěřitelné. ()
"Rikyno, vyprovoď súdruhy". Bezmoc, bolest, ale i neskutečná vnitřní síla srší z každého záběru ve kterém se objevil pan Hrušínský. Síla přímého morálního vzdoru bolševickým sviním. Film za 80%. Charakter Hrušínského postavy čistých 100%. Stejně čistých, jako poslední kapka stoleté slivovice. Film který působí bolest. ()
Svinstvo vrší další svinstvo..... Janek měl v životě smůlu. Soudruzi mu popravili tátu a z něj se stal třídní nepřítel. Jako dítě se snaží bojovat, dokázat, že heslo ,,VŠICHNI ZA JEDNOHO....“ komunisté nevymysleli, ale marně. Naštěstí jeho dědeček je moudrý muž.... Zajímavý, opomíjený snímek, který má co říct k 50tým létům a lehce i k PTP. Právě vojna tomuto filmu uškodila, protože povolávacím rozkazem film opouští dramatičnost života těch let a jen ukazuje s mírným nadhledem vojenskou stupiditu u PTP. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Nechápu, že se voják ČSLA nikdy nevzdával. 2.) Chci vidět SMRTIHLAVA! 3.) Studuju ,,na tankistu“ a nevím, jak má velet velitel tanku. PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ** ()
V jeden moment melancholická balada a v ten další tragikomedie, u které se člověk neubrání smíchu. A ačkoliv se to na první pohled nezdá, tak obě tyto roviny spolu dokonale souznějí a ukazují v plné nahotě svinstvo bývalého režimu. I když se komunisté v současnosti derou k moci, tak si nemyslím, že by se jí v budoucnosti mohli chopit. I přesto by se ale podobné filmy měly reprízovat častěji. 100% ()
Galéria (4)
Zaujímavosti (6)
- Natáčení probíhalo především v Brankách, Valašském Meziříčí a Brně. Vlakové nádraží bylo natočeno v Jílovém u Prahy. Věznici si zahrál Mírov. (rakovnik)
- Scenárista Jiří Křižan napsal scénář podle svého životního příběhu. Otce mu v 50. letech popravili za Státní bezpečností (StB) vyprovokovaný přechod státní hranice, při kterém zemřel i jeden pohraničník. (sator)
- Scénář filmu Martina Hollého vychází z prozaické předlohy, kterou Jiří Křižan napsal už koncem 60. let a měla vyjít v roce 1971. K tomu z politických důvodů nedošlo, novelu přeložili pod jménem Jan Beran v Nizozemsku a Švédsku, česky vyšla až v roce 2018 pod názvem „Stín“. Mezitím ji ovšem Křižan v roce 1988 adaptoval do scénáře, podle kterého Hollý natočil svůj předposlední film pro kina. V polistopadovém čase jej publikum zcela přehlíželo, spatřilo jej pouhých sedm a půl tisíce diváků, což je škoda, protože tematizuje jeden z mnoha osobně prožitých příběhů komunistického bezpráví i stádnosti lidského jednání. (Letní filmová škola)
Reklama