Tichá bolest

Velká škoda, že se filmem táhli dvě dějové linky minulost a současnost. Obě byli neskutečně zajímavé a velmi dramatické a tak se zákonitě stalo, že se vzájemně rušili. To je naštěstí jediná chybička tohoto jinak vynikajícího snímku. Krutá doba, vynikající herecký výkon Rudolfa Hrušinskýho a silné jednotlivé scény, to jsou tři nejsilnější atributy tohoto filmu. Psát o vládě komoušů v 50letech asi už nemá cenu, zbývá si buď hořce uplivnout a nebo se kouknout na Tichou bolest. Pan Rudolf Hrušinský.....o jeho hereckým talentu by se mohla napsat tlustá kniha a pořád by to málo. Je to právě on, kdo dokáže tichou bolest nést v sobě a předávat jí prostřednictvím kamery na divákovi. Silných scén bylo hodně, vybavuje se mě například ta, když tajná policie přišla pro Jankova otce s pistolema v rukou a já jakožto divák už znal jeho osud a jen bezmocně sledoval jak malý Janek se svým dědou nechápavě pozoruje otcovo zatýkání. V tu chvíli jsem měl husinu nebo ta, ve který Martin Dejdar odmítá postavit most přes bažinu. Jak to všechno skončí jsem asi tušil a možná právě proto jsem si při sledování tohoto snímku prožil jednu vlastní velkou tichou bolest. (01.03.2010)

Film hodně doplácí na dobu svého vzniku. Původně komorní drama je doplněno a narušováno příhodami z PTP, i když jde o lepší zobrazení než u Černých baronů, potažmo vzdáleně příbuzného Tankového praporu. Neustálé časové skoky narušují soustředění, a vlastně i emotivní vcítění. Pokud něco komentujete z pozice nadhledu po letech, ztrácí se svým způsobem napětí toho, co přijde a jak vše skončí. Ocenil bych také větší rozvedení vztahů lidí na vesnici či maloměstě, kde děda žil. Vynikající jsou však scény s hledáním slivovice (ano, životní paralela, co jsme sami ztratili, podstatnějšího a důležitějšího, a již nemůžeme najít?), s přeskočením tanku přes močály (a tedy zupáckou blbostí oficírů obecně, i když Jandák hraje tak nějak napůl), a scény s odvodem Pomejeho do Brna do vězení jsou jako vystřiženy z Juráčkova filmu Každý mladý muž). Hrušínského násilné pokusy o moravštinu sem tam rovněž kazí dojem. Pokud by byl film vyprávěn chronologicky, bez důrazu na PTP, se soustředěním na komorní složku a větším rozvinutím vztahů na maloměstě, dal bych daleko větší počet, námět i téma jsou velmi silné. (31.10.2013)

Je jen zdánlivým paradoxem, že nejlepší věci o komunistických zločinech padesátých let vznikaly bezprostředně po listopadových událostech. Je jen zdánlivou náhodou, že se tak dálo v době, kdy antikomunismus ve své nejpokleslejší době se nestačil rozvinout. O době, v níž se odehrává, říká tento film téměř vše. Sevřený komorní příběh, proložený retrospektivami ve dvou vzájemně se propojujících a opět míjejících časových rovinách, je pamětí několika individuálních osudů. Osudů, které v sobě soustřeďují vše podstatné z té hrozné doby. Hrušínského výkon je mimořádný i v rámci jeho mimořádné kinematografie. Jeden ze svých lepších výkonů tu na nevděčné úloze postiženého jedince odvádí i Vítězslav Jandák; ve své figuře nalézá tu míru lidství, kterou mohla obsahovat její možná někdejší živá předloha. Hořká filozofie hlavního hrdiny se mění v čase i v prostoru postupně v historický fakt. A odkaz. Odkaz o tom, že za všech okolností člověk může, chce-li, zůstat sám sebou. Odkaz zavazující. Odkaz povzbuzující. Bohužel také v odkaz opomíjený a snad záměrně zapomínaný. (03.08.2008)

Srovnávat tento film s Černými barony je trochu podpásovka, protože ti jsou především komedií - sice místy hořkou a hodnou zamyšlení, ale přesto především komedií. V Tiché bolesti můžeme rozeznat spoustu motivů, které se vyskytují i ve známějším a divácky atraktivnějším snímku, zde se jde více do hloubky (a občas i na tu komedii dojde, protože něco je tak absurdní, že se tomu skutečně nedá nesmát). (12.11.2010)

Čekal jsem, že tenhle film u mne dopadne znatelně hůře, jako celá plejáda jiných oceňovaných československých filmů... Hrušínského děda je prostě zásadový borec, jen by nemusel jako spousta dalších postav mluvit jako idiot. Námět komančského útlaku, pravda, moc originální není, ale v Tiché bolesti byl zpracován poměrně originálně a zajímavě, asi hlavně díky dědově lince. Narozdíl od celé řady jiných filmů podobného ražení si dokážu představit, že se k Tiché bolesti někdy rád vrátím... 80% (06.07.2016)