Sukkar banat

Ženy pečující. Převládající dojem, jenž si ze sladkého i bolestivého a tajemství odkrývajícího Karamelu odnáším, je, jak příjemně mi bylo ve společnosti všech těch žen. Při jejich intimních chvilkách jsem tajil dech, během momentů rozčarování spoluprožíval smutek, při poslouchaní jejich klebetění nijak neskrýval úsměvy. Nevzpomínám si na film, během kterého bych všechno prožíval podobně, s podobnou dávkou empatií. Nejspíš jde o zásluhu něhy, s jakou umí ke svým hrdinkám přistupovat jenom pár režisérek a Pedro Almodóvar. Na konci mi nebylo po chuti, opustit bez rozloučení „štěbetavý kruh“, do něhož jsem byl právě zasvěcen. Klidně bych v něm strávil pár minut navíc. 85% (27.02.2009)

Moc příjemný film. Dlouho jsem jej odkládala, moc sem od něj nečekala a možní i právě proto jsem z něj tak nadšena. Jde o sondu do života kamarádek z jednoho kosmetického salonu. Každá má svůj život, problémy a také své sny. A nesmím zapomenout ani na švadlenu a paní, co hledá dopisy v odpadcích! Překvapivě působivý film. (02.06.2009)

Malý salón krásy a jeho čtyři majitelky, jejich lásky, přátelé, splněná i nesplněná přání, sny a touhy. Melancholická komedie, která je hodně ženská, na nic si nehraje a i přesto (nebo právě proto) je její výpověď univerzální, přístupná a otevřená všem bez rozdílu. A sluncem zalité ulice Bejrútu... nádhera. (03.09.2008)

Romantika, kterou mě bavilo sledovat do samého konce a po dlouhé době film, u něhož mi bylo líto, že už konec je. Nadine Labaki (hl.role, scénář, režie) si se svým filmem pohrála, pěkně ho zabarvila, jak rozmanitostí postav, tak hudbou, tak barvami samotnými a vyšel z toho celek, který vás polije dobrou náladou a to i ve chvílích, kdy hrdinky trpí. 80% (13.11.2012)

Tak feminizace dorazila už i na Blízký východ... Ženy toužící, Ženy pečující, Ženy depilující (se), Ženy trpící, Ženy menstruující, Ženy předstírající svůj měsíční cyklus, Ženy milující, Ženy toužící po jiných Ženách, Ženy prožívající svůj nový účes... Západní paralely: Sex ve městě, ovšem s cudností a mírou arabského světa. Zohan - krycí jméno kadeřník, ovšem tentokráte autenticky a myšlený vážně. Body samozřejmě získává za exotiku křesťanské výspy palestinského Bejrútu, za scénu policisty (vojáka?!) zatýkajícího milenecký pár sedící bezelstně v automobilu na ulici, za dějovou linii dvou stařenek, v němž životní oběť jedné je vykoupena blahoslaveností té druhé chudé duchem, utápějící se ovšem v tom přecitlivělém ponoru do tajů ženské duše... Oč zajímavější byla režisérčina práce s barvami a hudební složka, o to fádnější byl tenhle zobrazovaný ženský svět. Tak nějak hlavně palestinský Ďábel nosí Pradu... (20.06.2009)