Rozorvané objatia

Nevím, jestli si z nás Almodóvar tropil šoufky, ale když se produkční vyznává při oslavě Harryho narozenin a den po nich ze svých hříchů, čekala jsem, že na scénu vtrhnou kolegové páně Cimrmana a s výkřiky "přichází vítr z hor," servou ze scény všechny dekorace a uklidí herce do bezpečné vzdálenosti. Nestalo se, takže to asi bylo míněno vážně. Příběh je zajímavě vystavěn, ale představitelku paní produkční bych nechala oddout větrem z hor. Pozitivní je to krásné vyznání se z lásky k filmu, téměř tak silně vášnivé jako Truffautova Americká noc. (04.07.2013)

Jelikož se v poslední době koukám snad už úplně na cokoliv. Tak mě nemohlo minout ani španělské drama. Ze španělské filmografie jsem měl možnost vidět velice kvalitní horory. Rozervaná objetí na mě působí jako poslední ostrůvek pravé nefalšované poctivé filmařiny. Pedro Almodóvar bude zastánce starých dobrých časů, který jistojistě odmítá současnou hollywoodskou produkci. Ani se mu nedivím, když má navíc režisér k dispozici Penélope Cruz. Ta překvapí několika docela odvážnými scénami. Film ovšem neoplývá nikterak vydařeným závěrem. Dozvíme se čí je kdo otec, kdo za co může a padla. Trošku uspěchané řešení. (08.11.2010)

Přepsáno v dubnu 2020. Film Rozervaná objetí jsou více potřebou točení, než mistrovským uměleckým dílem. Do popředí se bezostyšně prodrala melodramatická linie, temperament telenovely jde za svými divokými zvraty bezohledně, trpí tím zejména šarm výstřednosti a osvobozující přirozenost pohybu. Pedro Almodóvar díky svým zkušenostem stále umí směle rozeznít rozpolcenost niterných pocitů, je zde ironie i cynismus a politická korektnost zdatně podporuje vynaložené úsilí, ale je také profesorský, rozvernost Žen na pokraji nervového zhroucení a pocty režisérským velikánům náladu nezvednou. Hlavní postavou skvostné vzpomínky na nejšťastnější a nejuspokojivější část osobního života je Mateo Blanco alias Harry Caine (zajímavý Lluís Homar), filmový režisér a slepý spisovatel. Současnost není svázána bolestí minulosti, proto se její připomínka stává inspiračním impulsem a návratem k vlastní osobnostní podstatě. Vzájemná přitažlivost se zde nedokáže přizpůsobit žádnému omezení. Hlavním zájmem tělesné touhy je Magdalena Rivas (velmi zajímavá Penélope Cruz), žena, která byla okolnostmi života přinucena k mileneckému svazku finančního bezpečí. Vášeň si ale nevybírá chladnokrevnou úvahou vlastního prospěchu. škádlivá variace na Ženy na pokraji nervového zhroucení potěší, ale neuchvátí. Významnou postavou je Diego García (velmi příjemný Tamar Novas), mladý diskžokej a Harryho nadaný asistent filmových scénářů. Jeho zvědavost je počátkem melodramatického uragánu. Nakonec i on je bojem katarze odměněn. Výraznou postavou je Judit García (zajímavá Blanca Portillo), Mateova produkční, Harryho agentka a Diegova starostlivá matka. Je svědomitá, proto ty výčitky a strach svědomí Dostojevského zločinu a trestu. Důležitou postavou je Ernesto Martel (velmi dobrý José Luis Gómez), finančník, Magdalenin uchvatitelský milenec a producent Mateova posledního filmu "Dívky a kufry". Té vášni melodramatického výkřiku dodává potřebou příchuť. Z dalších rolí: otce nenávidějící syn, zamilovaný do Matea, Ernesto Martel Jr. alias Ray X (Rubén Ochandiano), Magdalenina chudobná matka (Ángela Molina), kuplířka luxusních společnic Madame Mylene (Kiti Mánver), diskrétní odčítačka ze rtů (Lola Dueñas), sladké Harryho rozptýlení (Kira Miró), či herečky Mateova posledního filmu Dívky a kufry (Chus Lampreave, Rossy de Palma a Carmen Machi). Rozervaná objetí zřejmě uspokojí všechny skalní příznivce výstředního Španěla, přesto si dovolím tvrdit, že Pedrovi došel poetický dech, vhodně ho nahrazuje bohatými zkušenostmi, ale jistá křečovitost tím nezmizí. (09.09.2010)

Každý režisér má slabé chvilky. Pedro Almodóvar občas zklouzává trošku k limonádě, ale obvykle jde spíš o záměrnou nadsázku a já si naprosto nestěžuju. Ovšem stvořit takovýhle telenovelácký paskvil přecpaný klišé odshora dolů (spoiler, pokud jste naivní: poslední kapka, kterou jsem vzhledem ke katastrofálnímu vývoji celé téhle stvůrnosti víceméně čekala, bylo oznámení: "Je to tvůj otec."). Nejstarší (Černá roucha) a nejnovější (tohle) Pedrovy filmy, co jsem viděla, si můžou podat ruku - jsou to nesmysly, přičemž první z těchto dvou je aspoň potrhlý. Snad se nám maestro nevrací do dětských let, jinak si v jeho příštím díle Penelope asi bude hrát s panenkama... (28.07.2010)

----- "Filmy se musí dokončit, i kdyby to mělo být poslepu." ----- Vášnivý i melancholický příběh zaslepené lásky a zničující žárlivosti. O muži, který musel pohřbít své jméno, aby dokázal dál žít ... a o zradě, která přinášela trvalou bolest. Příběh jako vystřižený z podřadné telenovely, ale zpracovaný s mistrovstvím, které ho povyšuje na umělecké dílo. (21.05.2012)