Perníkový tatko - Série 2

"Stay out of my territory." Druhá séria BREAKING BAD s nadhľadom prekonala pomalú prvú a zanechala vo mne pocit silnej spokojnosti. Konečne to nie je už iba o siahodlhých rozhovoroch a občasným varením, tentokrát už pribudla aj troška akcie a nečakaných zvratov. Waltovi a Jesseimu (naozaj nemám potuchy, ako sa píše jeho meno v datíve) v tejto sérii osud teda veľmi neprial. Hneď na úvod, a to v druhej epizóde sme mali čo dočinenia s Tucom, psychopatickým dealerom a jeho strýkom Hectorom, ktorý si so svojim zvončekom celú túto časť ukradol pre seba. Potom tu sú dve mierne pomalšie epizódy, po ktorých ale prichádza piata časť, kde sa Waltov biznis už aspoň zdanlivo začal rozbiehať, no nič sa neobíde bez menších problémov a preto sa musel Jesse v šiestej epizóde zahrať na schovávačku a Walter mu hneď potom, v siedmej časti zvýšil reputáciu a tiež som v nej aj prvýkrát v živote videl vybuchujúcu korytnačku... V epizóde č. 8 prichádza na scénu vtipne sebecký Saul Goodman, ktorý po dvoch pokojných epizódach dodal seriálu poriadnu šťavu. Deviata časť bola pre mňa najlepšou z celej série a to hlavne preto, že sa niesla v pohodovej atmosfére a vydarenom scenári. V desiatej epizóde Walt potvrdil, že sa z neho stáva drsňák a toto potvrdenie som sa rozhodol použiť aj ako citát na začiatku tejto recenzie. Potom nasledujú dve časti s neskutočne prepracovanou atmosférou a záverečná, trinásta epizóda už celú túto parádu iba znamenite uzatvorila. Zhrnul by som to, druhá séria BREAKING BAD začala úplne bombasticky, potom na nejaký čas spustila nohu z plynu, ale v závere to opäť vytiahla na vrchol, s ktorým som bol absolútne spokojný. Takže v konečnom dôsledku nemôžem dať iné hodnotenie ako 9/10, pretože tá (už spomínaná) kolísavosť tejto série mi v určitých momentoch naozaj prekážala, ale v podstate som s ničím iným problém nemal. "I have spent my whole life scared - frightened of things that could happen, might happen, might not happen. Fifty years I spent like that. Finding myself awake at three in the morning. But you know what? Ever since my diagnosis, I sleep just fine." (20.09.2022)

Není to úplně šálek mýho čaje, chvílema už je mi to dlouhý, pokládal jsem si otázku, kterou dostala Waltova žena od Waltova onkologa: “Narodí se vůbec někdy to dítě?”, Waltův egoismus mě irituje a neimponuje mi, mám k tomu morální výhrady, ale srší to nápady a všechno tady dokonale sedí, proti tomu nemůžu říct ani popel, naopak opět po čase obdivuju vysokou úroveň americké seriálové tvorby. (12.10.2017)

Seriál má své kvalitně vybudované vrcholy v několika dílech rozesetých napříč sériemi, v nichž se spádově shromažďuje všechna mizérie světa křivd a bezpráví, a ty stojí za to prožít, ač mezi nimi má scénář spíše stabilně slabší rysy, jako třeba nemotivované twisty v chování postav či vztazích mezi nimi, ne vždy plně logické posuny v ději, a mnohokrát příliš jednoduše předvídatelné, až kýčovité sekvence scén. Umí ale pracovat s atmosférou a s hrou předzvěstí, předjímání, očekávání. A ty drsné vrcholové díly jednoznačně stojí za nějaké to utrpení mezi. Zatím se tedy dívám dál. *~ (16.12.2020)

Rewatch 2022: Už teď je mi naprosto jasné, že napodruhé budu vnímat tu tragickou, depresivní stránku seriálu mnohem silněji, než když jsem ho viděl poprvé před cca sedmi lety. Z Walta už je vlastně v téhle sérii totální monstrum a Jesse si užije trochu štěstí v pár epizodách, ale ke konci už je víceméně jasné, že ho dál čeká téměř výhradně bolest a utrpení. To zakončení je prostě naprosto zdrcující. Tím ale nechci říct, že to zároveň není naprostá jízda a prvotřídní zábava, protože je, od začátku do konce. Zhruba polovina série se skládá z epizod, co by u většiny ostatních seriálů představovali absolutní vrchol, ale tady se vlastně teprve rozjíždíme. Jo a uznávám, že scény se Skyler jsou většinou tím nejslabším, ale ten hate, co dostává, je stejně totálně nezaslouženej. Může být občas trochu otravná, ale zatím jedná morálně a logicky (a Anna Gunn je super). (13.10.2022)

K druhej sérii mám len dve výtky: Tá pomalá premena na “breaking bad,” čo je ale skôr problém mojich očakávaní, a náhody, hlavne ku koncu, ktorých je pre tak inteligentný seriál skrátka priveľa. Najviac ma na tom bavia postavy. Jedna smrť dokonca aj dosť bolela, pričom prísť nemusela. Tá jej nemilosrdnosť bola zatiaľ asi najlepším rozhodnutím uplynulých sezón. Mám rád vedlajšie postavy, hlavné chápem. Jediný nesympatický je zatiaľ vlastne Saul. No a hlavne ma teší, že smerujú presne tam, kam som dúfal. Slovami klasika: “Temnota zahalila Dudeovu mysl. Temnější než černá buvolí prdel v prérijní noci bez hvězd.” (18.05.2020)